str. 41
Izabrane národne pjesme. I. Junaěke. Priredio Dr. BrankoDrechs-1 e r. Književna izdanja društva hrvatskih srednjoškolskih profesora. Knjiga druga. Zagreb 1908. C. .1 К 8o h.
Kniha tato obsahuje pěkný výběr nejlepších a nejznámějších národních junáckych písní srbských rozdělených na osm cyklů (I. cyklus legendární, II. c. pretkosovski, III. c. kosovski, IV. c. Marka kraljeviča, V. c. despota Brankoviča, VI. c. brače Jakšiča, VII. c. junaka Ugričiča, VIII. с haj-dučko-uskočki), opatřených hojnými poznámkami lexikálními a historickými; každý pak cyklus jest opatřen stručným historickým úvodem. Celé sbírce předeslán jest delší úvod (1—26) o sedmi částech, které podávají výsledky nej novějšího bádání o nejstarších záznamech junáckych písní, o vlivu lidové poesie na starou i novou literaturu, o sbírkách junáckych písní, o bugar-šticích, verši, rozdělení na cykly a na konec o guslařích a pěvcích. Čelý tento výběr písní uzavírá „književni dodatak", který obsahuje poznámky o různých metodách v bádání písní, a jazyku písní a některé poznámky bibliografické.
Kniha tato určená kruhům středoškolským jest dobrou pomůckou nejen pro žáky ale i professory. K. Paul.
*
V. J. Mansikkа : Über russische Zauberformeln mit Berücksichtigung der Blut- und Verrenkungssegen. Helsingfors 1909. (Akademické pojednání.) 8° — str. XVII + 309.
Poslední dobou množí se speciální studie, mající účelem stanovití přesně prvky lidových zaříkadel. V krátkém čase po práci Brummerově o finských zaříkadlech (viz IV. ročník Vestníka str. 59—61) předkládá svoji studii o ruských formulích zaříkacích Mansikka.
Formule ruské klasifikovali a roztřidovali četní badatelé ruští různými cestami a metodami a dle toho také cena výsledků, к nimž došli, byla různá. Mansikka v úvodu ke své práci (str. 1—33) přehlíží kriticky činnost sběratelů ruských zaříkadel od Sacharova až po Vetuchova a podrobuje jejich teorie stručné analysi. Nejnovější učenci ruští shodují se v tom, že spatřují původ pověry ruské ve staré, seveřanké kultuře. Při vzájemných živých vztazích Ruska s Byzantinskem dalo by se předpokládati, že formule obou říší úzce spolu souvisí. Ale přece jeví se značný rozdíl ve vnější konstrukci formulí i v epických motivech, a j.est jen několik ojedinělých shod.
Odlišně od teorie starších badatelů, kteří snažili se vykládati různé prvky zaříkadel metodou národně mytologickou, Mansikka shledává ve formulích zaříkacích vliv a stopy tradice křesťanské, vypravování evangel-ského a spisů apokryfických. Směr tento zdá se býti nej přirozenější a výsledky, к nimž vede, potvrzují jeho správnost. Symbolika křesťanství sama
0 sobě obsahuje pro mysl primitivního člověka bohatý zdroj obrazných představ, které byvše vtěsnány ve formuli původně osobami duchovními na způsob modlitby, rychle se ujímaly v praksi lidových lékařův a obměnami i tradicí rozvily se v pestrou směsici variant.. Kouzlo živého slova, podepřeného původně autoritou modlitby, působilo na mysl důvěřivého člověka přírodního, že spatřoval ve formuli mluvené jedinou spásu, která by jej dovedla od zlého démona nemoci osvoboditi. Běžné, formule evropské, к nimž většinou lze nalézti i v náboženství indickém paralely, spočívají na podkladě víry křesťanské a vývoj jejich jest možno stopovati od nejstarších dob, poněvadž vzory jejich nalézáme již v nejstarších pramenech, léčebnýchjmihách
