a herbářích všech téměř národů. Dle. toho, jakým směrem se křesťanství šířilo, jest též viděti patrný rozdíl na př. mezi formulemi západními v oblasti latinské církve a východními, které čerpaly větší měrou z pramenů řeckých, ačkoliv i tu vzájemná souvislost je patrna. Mansikka srovnává různé prvky zaříkadel ruských s ostatními formulemi evropskými, jež zná dokonale ze sbírek již vydaných a vysvětluje motivy základní zmíněnou metodou. Ve formulích evropských, jež Mansikka zpracovává, zahrnuta jsou též zaříkadla česká, pokud přístupna byla autorovi zvláště z ukázek Erbenových, Zíbrto-vých, Bartošových, Adámkových, Košťálových a j. Aby osvětlil některé zjevy křesťansko-mytologické, Mansikka věnuje pozornost také duchovním písním lidovým, u nás známým zvláště ze sbírek Kamarýtovy a Erbenovy. Podávaje přehled formulí slovansko-ruských (str. 33) Mansikka přihlíží zvláště к formulím epickým а к formulím spojeným v pevnou stylistickou formu, jejich příbuznost a rozšíření u národů evropských dokazuje, že vznikly z jednoho všeobecného pramene. Všeobecné formule epické Mansikka dělí na epické formule, vlastní zaříkadla a formule, jež projevují jistý parallelism, který někde se připojuje na nějaký obřad nebo děj kouzelný. Z epických motivů projednává nejprve motiv o hadu (str. 34 a d.). K tomu připojuje epický motiv vyskytující se v slovanských zaříkadlech proti křiku dětí (str. 37 a d.), o lese, stromech a ohni v dálce. Všeobecně evropský prvek o setkání se zlým duchem (str. 44) zastoupen jest hojně též ve slovanských formulích. Na jihoslovanský repertoire zaříkadel omezuje se motiv „o zázračném muži" (str. 60 a d.) a rovněž na jihu nejvíce zastoupen jest motiv o bytosti s nebe padající, na př. v srbském zaříkadle mluví se o „žluté rybě spadlé se žlutých oblak" (str. 69 a d.).

Vlastní zaříkadla (str. 75), která zaklínají nemoc „in desertům locum", pod zemi, na nepřístupná místa a jejichž bohaté varianty jsou zvláště v českých formulích, Mansikka vykládá z apokryfického vypravování prostřednictvím duchovních.

^Předmětem úvah Mansikkových .jsou též formule všeobecně slovanské, založené na parallelismu v positivním i negativním smyslu (str. 85 a d.) a jimi jsou též formule, v nichž démonu nemoci se ukládá nemožná úloha, spočítati písek moře, hvězdy na nebi atp.

Ve stati druhé (str. 103) „formule zažehnávací v Rusku" Mansikka podává nejprve historický přehled vývoje ruských zaříkadel, přihlížeje též к formulím bělo- a maloruským (str. 127 a d.). Pojednávaje o formulích ruských Mansikka všímá si jich po stránce obsahové i formální, vykládá křesťan sko-symbolický obsah formulí (str. 129 a d.), úvod formální (str. 146) a vysvětluje různé motivy, vyskytující se ve formulích: o moři a kameni (str. 168), motiv o Panně Marii u studně (str. 213), motiv o třech bratřích (str. 218), o stromu kříže (str. 225), o bojujících bratřích (str. 228), motiv o ptácích v žehnání krve (str. 230), motiv o třech pramenech, řekách nebo studních (str. 238), o jízdě po mostě (str. 249), o ranách Kristových (str. 260), různé menší ep;cké motivy (str. 265), jako o jízdě proroka Eliáše do nebe, o zkamenělé krvi proroka Zachariase a j.

Konečně pojednává Mansikka o žehnáních krve ve formě výhrůžky (str. 277), o formulích přirovná vacích (str. 279) a o závěrečných slovech (str. 286), v nichž se pronesená slova zavírají „zámkem a klíčem".

V přídavku o uhro-finských zaříkadlech (str. 291—309) autor pričiňuje několik poznámek к metodě Krohnově, jež jsou zajímavým doplňkem nedávno vyšlé studie Brummerovy.