@S@

Otázka o původu moravskýchValachů zajíma stále naši učenou obec. Po Fr. Pastrnkovi (srv. N. V. II., 161) věnoval jí J o s. Válek obšírnejší úvahu (Čas. mor. mus. zem. 1907, 1908 a 1909), ve které se snažil dovo-zovati, že se přistěhovali z nej východnějších krajů hornouherských, ze stolice Zemplínske a Užské pod Vihorlatem a sice už v XIII. stol. Opíral se při tom nejvíce o místní nomenklaturu na Valašsku, mající prý překvapující shody s východoslovenskou pod Vihorlatem. Vývody Válkovy podrobil posledně zevrubné kritice Fr. Černý (Čas. Matice mor. 1909 XXXIII., 355 a d.). Připouští, že „místní názvosloví na Valašsku obsahuje jisté zvláštnosti, které nalézáme také na východním Slovensku", ale činí požadavek, sotva splnitelný, aby se velké stáří těchto názvů dokázalo a vyvrátila námitka, že nemohou pocházeti z doby pozdější, zdoby pasekářské kolonisace v 16.—18. stol., a proto z názvů, které sám pokládá za „skutečně nápadné", vylučuje jména Cabrada a Verečná, že „nemajíce starých dokladu nemohou býti uváděny na důkaz kolonisace z XIII. stol."; zvláštní jméno trati Verečná nalézá se u osady Hovězí, kterážto jest původu mladšího, vyskytuje se teprve od počátku 16. stol. Mimo kritiku rázu po výtce negativního dovozuje však Fr. Černý ve svém článku přesvědčivě, že Valaši byli v 2. pol. 16. stol. „lid nedávno přišlý", že nemůže býti řeči o nějakém náhlém příchode velikých davů Valachů; bezpečně můžeme souditi, zenoví osadníci Valašska, které se od 16. stol. kolonisuje, byli Valaši jen do jisté části, ba jen malá poměrně část mezi lidem východní Moravy v 16. a 17. stol. se může zváti Valachy. Osídlení Valašska rozvíjelo se hlavně v 17. a 18. stol. a sice byli osadníci z různých krajů, „ze Slovenska, z Polska, z Čech a jiných zemí". Původně byli nazýváni Valachy jen horští pastýři a „teprve když se v 17. a 18. stol. pevně usadili a také smíchali s ostatním lidem, jméno Valachů přešlo na celý kraj".

@-----------------

J. Kudela v Osvětě (XXXIX., 10) podává přehled sporu českopol-skéhoveSlezsku, v němž snaží se stanovili nynější hranice národnostní, měnu obyvatelstva dle (uvedených) národností a příčiny polonisace, kterou bezpečně zjišťuje. Ovšem ,,vyšetřiti národnostní hranici mezi Cechy a Poláky na základě jazyka, je zde vůbec nemožno. Jazyk český a polský jsou si velmi blízky, a nářečí lašská (ve Slezsku a v tom trojúhelníku moravském, rozdělujícím Slezsko, se všemi svými podřečími a místními odchylkami tvoří přechod od řeči české к polské. Přirozeně se najde území, kde charakteristické znaky jazyků jsou v místním dialektu asi stejnou měrou zastoupeny. Tu к určení národnostní příslušnosti obyvatelstva takového kraje přispívají různé vlivy, rozhodujícím pak je národní tivědomění každého jednotlivce." Při tona „v jižní polovině pomezí českopolského je hranice již skoro definitivně stanovena; kryje se celkem s hranicí okresu frýdeckého. V okresu těšínském, mají tyto obce českou většinu: Dobra tice, Dolní Domaslavice (k nim patří osada Volovec s matiční dvojtřidkou), Horní Doniaslavice, Šebišovice. Dolní Tošonovice; velké menšiny jsou v Blu-dovicích, Dolní Datyni, Šumbarku, Horních Tošonovicích, Třinci a Těšíně. Naopak Poláků ve frýdeckém okrese je velmi málo a jsou to přistěhovalí dělníci v osadách přiléhajících к Ostravsku". Vlastní bojiště českopolské je revír ostravsko-kar-vínský, okresy Fryštát, Bohumín a Polská Ostrava. Poláků ve Slezsku stále přibývá; procento jejich vzrostlo za dvacítiletí 1880.—1900 z 28-13% na 33-22%. Procento české pro celé Slezsko se sice udrželo na stejné výši. ale na Těšínsku velmi klesá: s 27-36% v r. 1880 na 25-22% v r. 1890 a na 23-72% v r. 1900. Větší úbytek ještě se jeví dle jednotlivých okresů, o něž se vede boj. V okrese fryštát-ském kleslo procento Čechů s 24-18% v r. 1880 na 10-21% v r. 1900 (polské stouplo z 69-55% na 84-19%) a v bohumínském (s Polskou Ostravou, neboť rozdělení bylo provedeno teprve po r. 1900) s 48-36% na 42-62%, kdežto Poláci tu vzrostli z 41-33% v r. 1880 na 45-72% v r. 1900. Dnes ve všech třech okresech, jež zasahuje spor českopolský (Fryštát, Bohumín, Polská Ostrava), jsou jen čtyry obce s českou většinou obyvatelstva. Přírůstek polského živlu a úbytek českého nelze vysvětliti ani kolonisací. Dodala-li Halič 36-5% všeho přistěho-valectva, bylo z Moravy a z Čech 40-8%, v nichž český živel jistě převažoval nepoměrně. Ani zjištěné nesprávnosti úředního sčítání nestačí vysvětliti všechen úbytek českého lidu. Je proto jasno, že ve Slezsku (Těšínsku) stojíme před zjevným