bylo u nás jistě velmi oblíbeno. V Čes. Lidu nalezl jsem na několika místech -zmínku o této písni. Sestavuji zde tyto roztroušené poznámky. Ve sborníku špalíčkových písní z Čáslavě, o němž Kl. Čermák podal zprávu v ČL. IX., 443, jest -také píseň ,,0 Teofilovi mládenci, na jehož svatbě anjel Rafael byl", atd. .Vytiskl v Hoře Kuttný Jiří Kyncl 1741". Máme zde svědectví •o značném stáří této písně.

V ČL. X., 437 referoval B. Spiess o špalíčku písní. Píseň „Poslyšte nyní, křesťané milí" zpívá se podle poznámky uvedené Spiessem na str. 330 (ibid.) „jako o Theofilovi".

V ČL. XL, 452 otiskl Dr. Č. Zíbrt sbírku skládání ze začátku stol. XVIII. 'Tu na str. 455 podává humoristickou skladbu „O pivu", u níž je poznámka: ,,Zpívá se jako O Teofilovi". Z toho lze tuším bezpečně souditi, že píseň byla známa již ve stol. XVII

Kamarýt, Čes. nár. duchow. pjsně II., 166, poznamenává: „Při wes-nických swatbách, dřjw než po hodowánj giné obyčege a weselosti počnau, „zpjwáwagj pjseň velmi dlauhau „O gednom mládenci Theofilowi, na gehožto rswatbě anděl Rafael byl, a kterak od něho zase k rozkossem Božským gsa pozwán tři sta padesát let tam gest byl", atd.*)

Upouštím prozatím od podrobného rozboru této písně, ježto předmětem mé stručné stati jest jiný reflex oné staré legendární látky, totiž píseň o dceři uherského kommandanta (Die Tochter des Kommandanten zu Grosswardein), která vznikla v Německu. Německé varianty sestavil J. Bolte (Ztschr. f. deutsches Altertum 34, str. 18 n. Srovn. Köhler na uv. m., kde Bolte — vydavatel — připojil své poznámky) a jeho výčet doplnil K. Reissenberger ve stati Zum Volksliede von der Tochter des Kommandanten zu Grosswardein. (Ztschr. d. Ver. f. Volkskunde 1891, str. 298 násl.)

Bolte (na uv. т.) upozornil na varianty lužickosrbské; připojuji několik poznámek o písních českých. Z tištěných sbírek písní československých .znám 2 var.: 1. Slávia I2 sťr. 60 n. a 2. Bartoš, Nár. pís. mor. 1889 str. 631 násl.

Mimo to jsem nalezl ve špalíčku koupeném v Posázaví ještě jiný text. Historická Pjseň o gedné bohabogné dceři w Uhřjch, městě Wardagnu zrozené která swé Pannenstwj Bohu sljbila, gak dále se s nj přihodilo z té pjsňe wyrozum]. Neotiskuji ho, neboť podrobným srovnáním jsem zjistil, že text tento a Bartošův mají stejný počet strof (35) a jsou skoro úplně shodné. Jen na několika místech jest u Bartoše správnější, spisovnému jazyku bližší vazba, místy jest některé slovo změněno atd. Var. ve Slavii jest mnohem stručnější: má jen 18 strof celkem shodných s textem sázavským, ač shody nejsou tak značné jako mezi Sáz. a Bart.

O poměru našich textů к lužickým lze úhrnem říci asi toto: Postup děje a některé obdobné verše ukazují, že to jest v podstatě totéž skládání. "Tím ovšem není řečeno, že texty české jsou překladem lužických nebo naopak, nýbrž že obojí vzešly z předlohy německé.

Z německých textů jsem srovnával tyto: 1. Sztachovics: Braut-Sprüche und Braut-Lieder auf dem Heideboden in Ungarn. Wien 1867, str. 276 násl. .2. Ungarische Revue 1886, str. 818 n. 3. Erlach: Volkslieder der Deutschen IL, 534. 4. Pröhle: Weltliche und geistliche Volkslieder Nro. 119.

Ostatních var. německých jsem nečetl, ale pochybuji, že by některý-.z nich byl přímou předlohou českého textu. Vždyť jest dobře známo, že skládání toho druhu se nepřekládají doslovně: přebásňují se. Český skladatel