jistě se opíral o rýmovou zásobu písní duchovních (srovn. i. strofu českou), leccos měnil atd. Německý původ české písně jest ovšem nepochybný.

Zmínil jsem se již o tom, že tato píseň jest ohlasem legend o mladém princi, o mnichu Felixovi atd. Legendární látku o mnichovi, jenž několik set let naslouchal krátkému popěvku rajského ptáčete, máme v písních slovinských.

Štrekelj (Slov. nar. pes. I. 348 n.) otiskl 5 variantů. Neliší se valně a proto podám jen obsah jednoho (č. 306): Jistý starý mnich přemýšlel o tom, jaká kratochvíle bude v nebesích. Přilétl malý ptáček a vyzval ho, aby šel do lesa, že mu bude zpívati a krátiti čas. Mnich šel za ptáčkem do lesa a poslouchal — 300 let. Když se mu zdálo, že je v lese asi 3 hodiny, odešel domů. V klášteře ho nikdo nepoznal. Teprve když mniši zaslechli jeho jméno-,,Krivič Rihtar", nalezli v starých knihách, že zmizel před třemi sty let. Mnich odešel smutně do lesa к ptáčeti. Rozpadl se v popel a duši jeho Bůh odnesl do ráje.

V československé poesii lidové se tento motiv, pokud vím, nevyskytuje;*) jen pro úplnost podotýkám, že jej zpracovali dva naši básníci: Jan z Hvězdy v legendě Ragská pělka (Zábavné spisy Jana z H., sv. I. str. 76 n.) а VI. Šťastný v básni Sláva nebes (Kytka z Moravy. Brno 1879, s^r- I24 n-)-Oba básníci se celkem přidržují běžné tradice; u Jana z H. chybí motiv, že mnich hloubá o věčné radosti v ráji. * *)

V Ztschr. f. d. Alt. (1. c.) poznamenal Bolte, že v písni o dceři uherského kommandanta jest spojena dvojí tradice legendová, totiž 1. o mnichu Felixovi a 2. legenda o dceři sultánově, jejíž obsah lze vyjádřiti takto: Dcera vznešeného knížete pohanského přeje si poznati toho, jenž stvořil krásné květiny v její zahradě, Ježíš se jí zjeví a přivede ji před ženský klášter, kdež ji přijmou za jeptišku. Proti mír.ění Boltovu, že legenda o dceři sultánově jest pramenem první části písně o uherské nevěstě, vyslovil se — tuším právem — Reissenberger v uvedené studii.

Dle zpráv Boltových přešla i tato látka do písní německých (srovn. Erk-Böhme, Liederhort III., 813 п.), hollandských a skandinávských; máme však též četné písně slovinské. A o těch několik slov.

Štrekelj (Slov. nar. pes. I., 504 n.) sestavil celkem 18 variantů, z nichž některé jsou ovšem neúplné. Podávám obsah písně č. 513, jež dobře zachovává legendární rysy: Pohanská slečna se procházela po zahradě a prohlížela růže. Ježíš jí přijde vstříc s motykou, podoben zahradníkovi a vyzývá ji, aby šla s ním. Dívka prosí, aby chvíli počkal, že poprosí rodiče o dovolenou, že vezme něco na cestu. ,,Kdo chce jiti se mnou, jde bez dovolení a na cestu nepotřebuje ničeho, otec můj mu vše opatří!" Dali se na cestu a přišli к ženskému klášteru. Ježíš zaklepal, ale pak náhle zmizel. Abatyše přišla otevřít a když dívka oznamuje, že hledá svého ženicha — Ježíše, praví: ,,Pojď k nám do kláštera, on tu přebývá s námi jako zahradník mezi růžemi!"

Shoda s německými písněmi (srovn. Liederh. III., č. 2121: Der Meister der Blumen und die Jungfrau) jest patrná; chybí jedině motiv, že dívka si přeje seznati tvůrce krásných květin. ** *)