U Štrekelja (str. 502 n.) jest ještě jiná skupina písní, jež považuji za -vzdálenější ohlas legendy o sultánově dceři. Srovn. na př. str. 503 (č. 498). Dívka trhala růže. Mimo ni šel mladý muž v bílém rouše. Řekl, že jest malířem a že dovede vše malovati. Dívka žádá, aby jí vymaloval krásného jinocha. Slibuje, ale žádá, aby mu oznámila své jméno. „Mé jméno jest Reginka," praví dívka, „a jak ty se jmenuješ?" „Mé jméno jest Jezušek." „Pak jsi pravý, jediný Bůh a já doufám, že s tebou uzřím ráj!" Pojal ji za bílou ruku a odvedl do nebe. Dívka chce napsati lístek rodičům, aby nehledali, že je v nebi.

Jméno Reginica jest příznačné; pohanská dívka jmenuje se i v německých písních Regina — pozdější světice. Srovn. Liederh. III., 817, kde uveden nadpis z Cornerova zpěvníku (Gross Catholisch Gesangb. Nürnberg 1631): Ein gar schönes Lied von der Heiligen Jungfrawén Regina, ex pia sed incerta traditione.

*

Vynikajícím zjevem v oboru ne-li ryze vědeckého studia tradicionalní literatury, to rozhodně v oboru systematisace dřívějších výkladů o ní, dlužno nazvati první svazek moskevského vydání „Historie ruské literatury". *) Obsahuje pojednání různých autorů. Nalezneme zde čtyři pojednání od redaktora prvního svazku E. Aničkova, „Co je národní literatura", „Národní poesie a dávná víra Slovanů", „Křesťanské legendy v národním podání", „Píseň". Pak následují stati K. Arabažina, „Historické písně a dumy maloruského národa", M. Bjurikova „Písně, žalmy a hymny ruských sektářů, racionalistů a mystiků", básníka A. Bloka „Poesie zaříkadel a zaklínadel", profesora A. Borozdina „O studiu ruské národní slovesnosti", „Byliny" a „Duchovní verše", N. Vinogradova „Národní drama", básníka S. Gorodeckého „Pohádkové netvory", E. Jeleonské „Lidová kniha" (t. j. přeložené a leccos i z původních lidových povídek), prof. M. Chalanského „Pohádky" a s. docenta S. Šambinago „Historické písně u Velikorusů".

Už ze seznamu pojednání je vidno, kolik cenných věcí obsahuje pouhý první svazek, a illustrací nelze si přáti lepších co do provedení a někdy i výběru. Na rozdíl od druhého svazku téhož vydání, věnovaného dávnému písemnictví (končíc 18. stol.), který byl pouhým otiskem chatrných lekcí prof. A. K. Borozdina, můžeme na první svazek „Historie ruské literatury" pohlížeti ne pouze jako na typickou „knihu obrázkovou", kde o textu nutno pomlčeti a chváliti jenom illustrací ...