Rozbírati všecka pojednání prvního svazku zde není možno pro nedostatek místa, třeba že každá stať vzbuzuje několik poznámek, oprav a doplňků. Zastavíme se třeba jen u jediného oddílu jedné stati. Vezmeme na příklad poslední z výše uvedených. Na str. 355—360 je řeč o historických písních. petrovské epochy. Nesouhlasíme ani s tím, jak jest postavena- otázka ani jak jest vysvětlena, ani s mnohými detaily. Nutno vycházeti z té myšlénky, že Petr Veliký byl příliš veliká osobnost, než aby jej zcela ignorovala národní poesie. Zdá se, že není ani jediného oboru v soudobém hospodářském a kulturním životě, který by nezačínal zvláště od Petra; víme také, že jeho-reformy zůstavily hluboké stopy v, ústrojí všeho ruského života a působily hlubokým dojmem na současníky. Jak se k nim zachoval celý národ a ne jen určité stavy? Obrážely-li se tyto reformy v jeho písních či ne? — My pro svou osobu jsme nuceni dáti zápornou odpověd a autor pojednání měl zdůrazniti toto pozorování mnohem jasněji se stanoviska výlučně třídního nebo stavovského.

Bylo by zajímavo znáti názor davu na ten velikolepý převrat ruského-života, který počínal Petrem. Ale ukazuje se, že národ i v tomto případě opěvoval jen to, co mu bylo srozumitelno, co mu bylo přístupno z celé této mnohostranné činnosti Petrovy. Proto vnitřní jeho reformy jako by byly převyšovaly chápavost národa. V písních není ani zmínky na příklad o jeho osvětových reformách, o širokých politických záměrech, o sblížení se západem, o hospodářských otázkách atd. Vykládati nedostatek podobných momentů v písni toliko jejím „úpadkem" (vždyť „úpadek" písně jest definice podmínečná), jako to činí S. Šambinago, nedostačuje (str. 354, 358). Kromě toho petrovských písní je ve skutečnosti velmi málo. Pravda, Kirějevskij jim věnoval v létech 70. celý 18. díl známé serie své publikace. Zde byly písně buď o samotném Petru, nebo o příhodách a osobách jeho doby. V rozboru toho vydání Lavrovskij ukázal, že písní není tak málo a za tím účelem polemisoval se svými předchůdci, obírajícími se touže otázkou („Filologi-českija Zapiski", 1872,1. I.—II.)- Ukázalo se, že Kirějevskij vztahuje к Petru mnohé písně nejisté chronologie, řídě se oním pozorováním, jestliže jen v texte našel nový vojenský nebo německý termín.

Kirějevskij uvádí na příklad píseň „o odjezdu (Petrově) do ciziny": „Mistři tesaříčkové po celičkou noc tesali, kolíbčičku udělali; ulomila se větvička cukrového stromku — odjížděl dobrý mládenec od svého srdce — od matky". Ale vždyť to jest známá píseň „o mládenci nehodami stíhaném a jeho ženě nešťastné", vytištěná u Rybníková, Kirše Danilova, Kirějev-ského a jiných. V některých variantách činí se zmínka o Dobryňovi, v jiných o jízdě hrdiny do Litvy, kde se tento dlouho potuluje, nešťastně se žení a teskní „po domově". Kdo upotřebil hotového starého motivu? Zda staří redaktoři bylin či vydavatel? Spíše druhý, neboť jméno Petrovo nepřiléhá jaksi obsahem к celkovému rázu písně.

Druhý poznatek: petrovské písně jsou chatrné co do obsahu a jednotvárné, t. j. očekávali bychom cosi lepšího: tudíž mohutná osobnost Petrova nenašla náležitého ohlasu v písni. Probéřeme-li všecky písně o něm a jeho spolutvůrcích, poznáme, že repertoir tento jest jednotvárný, okruh jeho sujetů úzký. Tyto písně jsou soustředěny hlavně okolo severní války, jednotlivé obrazy vyprávějí o Azovských a Donských událostech, je tu boj Petra s vichrem, písně o střelcích, o Rěpninu, Menšíkovu, Gagarinu, Golicynu. Ale o tom všern pojednává se se stanoviska vojenského, přesněji vojáckého. S. Šambinago vhodně rozlišuje speciálně tvořivost „kozáků" od