je zpracoval a to nejen na půdě bájí německých, ale bájí národů všech. Hlavní směry a hesla své práce vyložil po důkladné průpravě ve svém článku „Die Natursagen, ihr Wesen, Werden und Wandern" ve vědecké příloze časopisu „Die Leipziger Zeitung" v dubnu roku 1905, načež hned roku následujícího otiskl v „Zeitschrift des Vereins für Volkskunde in Berlin" své první důkladně založené „Beiträge zur vergleichenden Sagenforschung" jako předzvěst objemného prvního svazku „Natursagen", jenž vyšel roku 1907.*) Titul „Natursagen" zahrnoval sbírku přírodu vykládajících bájí, pohádek, bajek a legend, a sice takových, jež se vztahují к Starému zákonu. V roce 1908 oťiskl opět Dähnhardt jako drobnou ukázku další své práce „B e i t r ä g e zur vergleichenden Sagen- und Märchenforschung" v programmu lipské školy Svatotomášské, minulého roku vydal již svazek druhý: pověsti, vztahující se к Novému zákonu, načež následovati má svazek třetí „Tiérsagen", svazek čtvrtý „Pflanzensagen", a konečně ještě čtyři snad svazky další o nebi, zemi, člověku a posléze, což bude nej důležitější, zevrubné studie o bytí, tvoření a stěhování přírodních pověstí jako resultát všech prací a svazků předchozích. Jak vidno z uvedeného, látka ohromná a dílo téměř životní.

A již dnes si můžeme na základě vydaných dvou svazků a prací menších učiniti přehled o postupu a methodě prof. Dähnhardta. Dähnhardt vyšel při svých studiích hlavně od vět a názorů, které pronesl Richard Andree ve svých „Ethnografických parallelách", a v nichž zvláště důležit je passus o samostatném tvoření či přejímání jednotlivých pověstí a bájí. Místo ono je tak důležité, že považuji za nutné, citovati je doslovně. „Übereinstimmungen in den Auschauungen und Gebräuchen räumlich weit von einander getrennter und ethnisch verschiedener Völker" — tak praví Andree v úvodě na str. III. — sind häufig so schlagend, daß man auf den ersten Blick an eine gemeinsame Abkunft oder Entstehung solcher Vorstellungen und Sitten denken möchte"; dále však praví jako mnozí novější badatelé: „Je weiter und eingehender wir aber eine solche gleichartige Sitte oder Anschauung über die Erde zu verfolgen unternehmen, desto häufiger zeigt sich uns das unabhängige Entstehen derselben, und wir gelangen zu dem Schlüsse, daß zur Erläuterung derartiger Ubereinstimmungen, bei denen Entlehnung ausgeschlossen ist, auf die psychologischen Anlagen des Menschen zurückgegangen werden müsse." Slova ta byla heslem a vodítkem Dähn-hardtovi a Dähnhardt přišel к poznání, že snadnější je vždy dokázati motivy odvozené, stěhovavé — než obdobné a přec nezávislé, a na základě svých studií došel k tomu přesvědčení, že báje a pověsti, jež jen v jediném motivu souhlasí, bez stěhování všude stejně neb obdobně mohly vzniknouti, zvláště přírodní báje, neboť příroda všude je stejný objekt, na němž zkouší lid svou pozorovací a tvůrčí fantasii, ačkoliv ani tu není možnost stěhování vyloučena. Shodnost více motivů však ukazuje patrně na původ jiný a přejatý. (V citovaném programu školy Svatotomášské. 1908, str. 2.) Tak na příklad motiv, který nalézáme u všech národů, aniž by musil býti přejat, je výměna majetku zvířat změnou nebo půjčkou. Jako původní obchod