Bratonožiéi. Pleme u Crnogorskim Brdima. Etnološka ispitivanja Dra J. Er d e 1 j a n o vi ć a. Iz XII. knjige ,,Srpskog Etnografskog Zborníka". Vydáva Králov. srbská Akademie. Str. 450—538 i s rejstříkem jmen. Bělehrad 1909.

Po své etnologické studii o černohorském kmenu Kuči*) podává spis. nyní novou studii o kmenu Bratonožiéi sousedícím s Kuči. Material ku svému dílu sebral sám p. Erdeljanovié, co mu přidává tím větší cenu. Uzemí bratonožického kmene nalézá se mezi horskými kmeny Kuči na východu a jihovýchodu, od něhož ho dělí Mala Rijeka i řeka Brskut; od Piperů, ' odděluje Bratonožice řeka Morača se západu; severní hranici činí kmen Vasojevici, od kterých je odděluje horní údolí Veruša, Lijevá Rijeka, potok od Levaja a hora Ptič. V severozápadní části Bratonožiču přiléhá kmen Rovca. Reka Morača a Mala Rijeka spojují se u vesnice Bioče a odtud teče dál к městu Podgorici.

Bratonožiéi se dělí na horní a dolní. Ale činí jednotný celek v ohledu administrativním jako i v ohledu kmenovém. Kmen čítá na 400 domů a 2800 ob. Pan Erdeljanovié podrobně popisuje území kmene' bratonožického: jest to horská rovina kamenitá, tu a tam pokrytá lesem a se severu je ohrazena horou Siljevik, s východu horou Vjeternik, jehož největší vrch dosahuje výše 1284 m. Úrodné půdy mají Bratonožiéi velice málo. Jedině dědina Brskut a Jablan mají poněkud lepší a větší půdu, která při slušné úrodě může uživiti své obyvatelstvo. Není v jich kraji vod, žádné řeky, žádného pramene. Vypomáhají si studněmi a pro dobytek 'malými jezírky. Podnebí je v jižní části toho kraje stredozemské, rostou fíky, víno a pod. Poslední až do výše 600 m. nad mořem. Pěstuje se kukuřice, pšenice, žito, brambory a v dědině Brskut roste středoevropské ovoce. Z lesních stromů roste dub, jasen, jichž větvemi krmí ovce a kozy. V starší době byly v bratonožiékém území ohromné lesy, v kterých bývalo mnoho zvěře, divokých koz, srn a dokonce i rysů, o čem se v lidu doposud udržela paměť.

Nynější vesnice nalézají se vždy v úrodnějších rovinách, kdežto dříve, jak viděti ze zbylých rozvalin, byly na skalách a nepřístupných místech. Osady tyto, jmenované ,,selo", mívají třebas jen 2—3 domy. Vystavěny jsou-beze všeho plánu. Někdy několik takových ,,sel" rozházených jmenuje se jedním jménem, jako je na př. Pelev Brijeg, který se stal administrativním středem celého kmene, a skládá se ze 3 sel, čítajících dohromady 74 domy; podobně i jiná „sela" jsou seskupena pod jedním jménem jako Seoštica (4 vsi), Lutovo (5), Brskut (14). Příčina takového seskupování vesniček pod jeden společný název leží v geografickém rozpoložení, jako je tomu v Brskutu nebo v blízkém krevním příbuzenstvu obyvatelstva, jako je tomu v Pelevém Brijegu. Příbuzenské svazky jsou velmi silné a trvanlivé jako vůbec mezi černohorskými kmeny, tak že někdy třebas po desátém až 15. pokolení se počítají příbuzní a mezi sebou neuzavírají sňatků.**)

První historické zmínky o kmenu bratonožickém máme z druhé polovice 15. století, zejména z r. 1455, totiž ve smlouvě zetsko-brdských kmenů s Benátkami, ve které se tito kmenové dobrovolně podrobují, aby se ubránili