no proměnili na sv. Mikuláše — mimo Progonovice —• aby se takto mezi sebou mohli navštěvovat na den „slávy". Sami Progonovici změnili den sv. Jana 7. ledna na den sv. Jana 23. září, proto že lidé poslaní pro víno zahynuli v sněžní vichřici. „Sláva" jest mezi Srby velice významný den; proto se všichni „slavící" jednoho a téhož svatého pokládají za příbuzné. A potomci „Bratovi" třebas neslaví týž den, pokládají se za příbuzné a proto existuje národní tradice o dobrovolném rozdělení se „po slavam", aby nezahynula paměť o tomto příbuzenství. Rozumí se, že takový počet Bratových potomků (300 domů — ze všech 408), dává jim odvahu — jako většině — počítati sebe za hlavního representanta Bratonožického kmene. Avšak skupina Lutovců — počítající na 50 rodin — drží se jako rovnocenná a je dle tradice tak stará jako skupina „Bratova". Lutovci slaví sv. Archand. Michala (8. hstopadu). Lutovci se počítají v příbuzenství s kmenem Piperi a mají s nimi doposud společné hory sloužící za pastviště. Mimo tyto dvě hlavní skupiny „bratrstv" nalézají se tam ještě Gogiéi (5 domů), přistěhovali se z Bjelého Pole (z Novopazarského sandžaku), Dužané (Vujotiéi) z Piperů; Lajkoviéi či Ljajkoviéi, jmenují se Pavličiéi. Ostatní Bratonožiéi praví, že jsou od jakéhos kováře přistěhovavšího se ze Skadru, který se ubytoval ve vsi Pavhčiéi, později si opanoval jmění jakési rodiny Vukoviéů a přijal jméno samé vsi Pavličiéi. Jich všech je 9 domů. Sami se vydávají za přistěhovalce z Bjelopavliéů. Bratonožiéi jim to, jak je řečeno, popírají a s tím souhlasí i p. Erdeljanovié.*)

Mimo to v Bratonožiéích máme několik rodin Jovoviců a Biljuričů, kteří se přistěhovali z Kučského kmene. Jako pozůstatky starých Lužičanů pokládají se: Bukumiri-Laloviéi, Gariéi, Caričiéi a Pejuškoviéi, kteří se od Bratonožiéů považují za nerovnocenné, následkem čehož s nimi nevstupují do příbuzenských svazků.

Charakteristické črty bratonožického kmene v podstatě jsou stejné jako kmene Kuči. I mezi nimi převládá temná pleť a brachycefalní typ. Vzrůstu jsou výše středního. Ostatní typy zvlášť dolichocefalní jsou v menšině. Směsice obou typů je však jako i v ostatních kmenech nejčetněji zastoupena. Bratonožiéi se rychle množí. Dle výpočtu p. Erdeljanoviée každá matka průměrně rodí 7 dětí. Věk je obyčejně dlouhý. Starců od 80 do 100 a víc roků je plno. Důsledek toho je dost velké a stálé vystěhovalectví z Bratonožiéů.

Mezi „bratstvy" bývaly častěji sváry, ba do konce i vraždy, ale když se jednalo o čest neb bezpečí celého kmene, vystupovali svorně jako jeden muž na ochranu společných zájmů.

Starých „zádruh" je teď málo. Ponejvíc jsou jen rodiny: rodiče a děti, pokud se poslední neožení neb nevdají, pohromadě. „Zádruh" nad 25 členů našla se jen jedna; jedna o 22 členech, dvě po 18 členech a jedna o 15 členech. Takové případy ale postupně mizejí. I již jsou spíše jako zvláštnost než věcí obvyklou. V ohledu administrativem a vojenském Bratonožiéi neměli společného pohlavára. Jen jednou měli společného „vojvodu" — v 17. stol.; jinak každé „bratstvo" mělo svého glavara. Když se věci dotýkaly celého kmene, sbírali se Bratonožiéi, jako obyčejně všichni černohorští kmenové, na společnou poradu či skupštinu. A snažilo se vždy v takových případech do-