sáhnouti jednohlasného rozhodnutí, aby ho tak všechna „bratstva" uznala za platné. Ve válkách, jak již řečeno, celý kmen byl pohromadě, vůdcovství obyčejně bral každý „glavar" nad svým bratstvem, nebo nad celým kmenem nějaký vyznamenavší se již hrdina.*) S počátku 18. století kmen je administrativní jednotka s kapetanem v čele, jako celé Č. Hory.

Úrodná půda je rozdělena mezi obyvatele dost rovnoměrně. Větších statků není. Co se týče pastvišť a lesů, ty jsou většinou společný všem.' Každá obec má svoji „komunicu" = společné území, společnou vodu. Hory (planina), kam se v letě honí stáda, jsou zase společné, jen že každé bratstvo zná své místo, kde staví „kolíbe" (chaloupky) a ohrazují místa pro svá stáda.

P. Erdeljanovié v „dodatku" promlouvá také o struktuře domů bratonožických, ta ale nepředstavuje nic zvláštního, proto se ani nezmiňuji obšírněji o tom. Kroj bratonožický je úplně jako kroj ostatních kmenů černohorských. Dříve byl sice poněkud jiný, ale nyní je společný všem Černohorcům.

Co se dialektu týče, jsou některé menší rozdíly lokálního významu mezi jednotlivými skupinami bratonožického kmene. V celku ale dialekt je totožný s dialekty kmenů Kučů, Piperů a Vasojevičů až na některé skupiny.

Z uvedeného obsahu knihy Erdeljanoviée jest viděti, že se vynasnažil podati co možná úplný obraz kmene bratonožického a to se zdarem s velkou pílí a úplnou objektivností a svědomitostí. Ovšem že důkladně poznat i charakter toho lidu, není tak snadné. O kmenovém zřízení možno bylo pověděli mnohem více. Zřízení tato ačkoli jednoduchá, jsou velice zajímavá, zvlášť díváme-li se na ně se stanoviska demokratického. Probírajíce podrobněji kmenové zřízení, jako krevně příbuzných a politicky ve velké míře samostatných, přišli bychom na takové, jichž bychom nenalézán u jiných národů, dokonce ne ani u jiných srbských kmenů. Tu bychom shledali úplnou samostatnost jednotlivce a zároveň jeho neodvislost od celku. Totéž platí pro „bratstvo" vůči „bratstvím" jiným, jakož i pro kmen celý vůči kmenům jiným, nebo celé skupině jich, když se ti do ní seřadili z té neb oné příčiny. Ale ta neodvislost jednotlivce neb „bratstva" nebyla žádnou překážkou, aby celý kmen "nevystupoval jak jeden muž, kdy toho požadovaly zájmy celého kmene. Každý jednotlivec počítal za svou povinnost hájiti čest celého kmene jako svoji vlastní, a kmen zároveň pokládal za povinnost na venek brániti čest jednotlivce — svého příslušníka. Tak mravně splýval jednotlivec s celkem a obráceně — vůči ostatním.

Kapitola o obyčejích v „dodatku" je velice krátká, všeho jedna stránka. Ostatně p. Erdeljanovié vylíčil obyčeje v své knize „Pleme Kuči".

*

Doplňky ke sbírce prof. Č. H o 1 a s a : České národní písně a tance. (Díl L—II.)

V NVČ. IV., 53—59 uveřejnil jsem referát o sbírce prof. Č. Holasa: „České národní písně a tance". (I.—II.) Již tehdy jsem uvedl, že srovnávání s tištěnými sbírkami nebylo prováděno důsledně. A přece jest první povinností vydavatelovou provésti přesnou revisi materiálu, t. j. zjistiti, co jest ve sbírce nového.