str. 84
statek předběžných prací, jenž nutí k usilovnému, pracnému shánění literatury často velmi odlehlé. Pro začátečníky připojuje Arnold seznam nej důležitě] ších pomůcek bibliografických, jež poslouží nejen germanistovi, ale i romanistovi, ba literárnímu historikovi vůbec.
Jest to především spis L. P. Betze „Littérature comparée. Možno však užívati jedině 2. vyd. (1904) zpracovaného F. Baldenspergerem. Nutným doplňkem к tomuto dílu jsou Jahresberichte für neuere deutsche Literaturgeschichte (kdež referovali J. Bolte a A. L. Stiefel), dále Jellinkova Bibliographie der vergleichenden Literaturgeschichte a konečně bibliografie Euphorionu. Kdo těchto pomůcek svědomitě užívá, může býti jist, že mu důležité věci neuniknou.
Mnohem obtížnější jest vyhledati rozmanité poetisace nějaké látky v umělých literaturách. Tu se může osvědčiti sčetlost, vynalézavost a ostrovtip autorův, ježto není možno stanovití všeobecně platné recepty: téměř každá látka vyžaduje samostatného řešení.
V závěru zmiňuje se autor o některých sbornících 16. a 17. věku, jež byly skládány dílem pro zábavu, dílem pro poučení ano i pro potřebu vědeckou. Bývaly obyčejně zařízeny tak, že pro rozmanité vlastnosti a pravidla mravní byly podávány doklady z bible, klassického starověku, z literatur středověkých a moderních. Studium těchto sborníků po stránce literárně-historické teprve počíná, a přece obsahují mnoho zajímavého.
Uvážíme-li, že na př. Der grosse Schauplatz Lust- und Lehrreicher Geschichte od G. Phil.'Harsdorffera (1650 atd.) a jiné sborníky jemu podobné obsahují většinou doklady z francouzských, italských a španělských sbírek novell, poznáváme důležitost těchto encyklopaedií: Boccaccio, Steinhöwel а jiné staré sbírky objevují se tu v nové úpravě. Jiří Horák.
*
Sagen und Schwanke aus dem Erzgebirge. Der Zauberer P. Hahn, der Wunderdoktor Rölz und anderes. Von Prof. Dr. Johann E n d t. (Beiträge zur deutschböhmischen Volkskunde X), Prag 1909, str. X + 247.
Kniha zajímavá také čistě theoreticky pro otázku o tvoření pověstí. Kolem P. Hahna (f 1825), který po velice pohnutém a bouřlivém životě se konečně v 51. roce života svého uchytil jako kaplan v rodném svém městečku Blatně, utvořil se celý kruh pověstí. Proslul záhy v okolí svém jako kouzelník a spisovatel knihy této i sběratel těchto pověstí ho nazval Faustem Rudohoří, neboť byly naň přeneseny též některé pověsti faustovské. Celá řada pověstí (str. 39—105) vypravuje, že uměl dělati dešt; působil, že lidé, koně se nemohli s místa hnouti; protestantským Sasíkům ukazoval Lutera v pekle v řetězích; objevoval zloděje; o čarodějné knize (str. 98) a různé jiné kouzelnické taškařiny. — Jiný kruh pověstí utvořil se kolem zázračého doktora Jana Křt. Rölze z Příbuz (+ 1884). Mělť jisté lékařské vzdělání, nabyl ho-na lékařské akademii ve Vídni, ale zkoušek nesložil. Joh. Endt sebral z úst lidových velkou řadu pověstí zvláště o jeho lékařském umění (str. 131—174). Vedle 69 čísel o tom zázračném léčení dovídáme se, že uměl objevovati zloděje (str. 150), za-háněti bouři (str. 154), dělati dešť (str. 157), yolati strašidla, dělati různé kousky kouzelnické. — Dále jsou připojeny různé povídky z Rudohoří (str. 175 sl.): jsou to opět podobné kouzelnické kousky připisované jiným lidem, mlynářům a j., jaké se vypravovaly o obou předchozích mužích, zvláště jak zloději činí se nehybnými, zázračné kury (185 str.); dále o horském duchu (188 sl.), čarodějnice dělá máslo (192 str.). Většinou jsou to zcela nicotné
