kolem sebe polykala a pustila ze sebe celé, až když ji muž ubil pod. jako Bumbrlíček, srv. Записки Красноярск. L, str. i, str. 34, č. n, Ончуковъ, СЪверныя сказки 44, č. 9, 261, č. 102, 317, č. 130. Hahn Bľcke in die Geisteswelt der Kols 40, Macculloch Chddhood of Fiction 49. Zena jest u žáby babičkou, namazala si jedno oko a viděla pak neviditelné, po čase jí pak oko vyrazili, str. 210, srv. Ed. S. Hartland, Science of Fairy Tales, str. 60, Rittershaus Neuisländ. VM. 303, č. 79, Грннченко Этнограф, матер. II. 59, č. 61 a j. — Čarodějnice sama snědla své dcery, které zajatý host zabil a uvařil, str. 219, nikoliv v peci upekl, jak se u nás vypravuje. Modrovóus, str. 221; o popelce a jejím střevíčku 228. Mezi satirickými povídkami, str. 234 sl. shledáváme vedle vtipné, jak světcové různého rodu jsou v nebi přijímáni 237, ( různé anekdoty o nevycvičených knězích 240 sl. dále o ženách 246-sl.: žena stará jest lstivější než čert, provede rozmanité kousky lstivé, ale nikoliv tak zlé, jak v naší povídce od středověkých kazatelů hojně vypravované i mezi lidem silně rozšířené. Manželé sázejí se. kdo z nich víc za druhým bude truchliti; žena dříve zemřela a muž truchlil sedm let u jejího hrobu, když pak bůh oživil ženu, zhrozila se svého manžela a dala se ráda unésti od sultána (str. 254 sl.). Jest tu také verse známé povídky o muži, který rozuměl řeči zvířat a jeho zvědavé ženě (258). Mezi povídkami o zvířatech čteme mimo jiné versi o nenávisti psů a koček (261), tu jest pak uvedena i u nás známá legenda, jak kněz pohřbu psa, když zvěděl, že mu zanechal dědictví (263), srv. Ezopovy fabule, vyd. Ant. Truhlář 269, č. 23. Zs. d. Ver. f. Vkunde IV. 428, Sébillot Folklore de France III. 154. Různé jsou povídky o lišce: jak ji orel vynesl vysoko nad oblaky a pak ji shodil (274), jako R. Basset, Nouv. cont. berber., č. 78, Mater, antropol. archeol. X. odd. 2, str. 281, č. 45; liška staví se mrtvou, žena ji vzala na vůz a liška se zmocnila její drůbeže (274), jak v našich versích obyčejně ukradla ryby; liška šije leopardu kabát, dá si od něho nanésti beránků (276), jako u nás pes šije vlku boty aneb šakal lvu, R. Basset, Nouv. cont. berber. 14. Komár vyzradil hadovi, že lidská krev jest nejsladší, lašťovka mu pak vytrhla jazyk (284), jako bulh. a j. Родопски напрЪдокъ IV. 175; odkud má lašťovka rozštípnutý ocas (285), pod. Rev. d. trad. pop. XXII. 284. Had byl dříve čtvernožec, ale Šalamoun ho proklel a tak mu odpadly všecky nohy (285); jinde proklet od boha, že svedl Evu, Zbornik ze nar. živ. j už. Slav. X. 226, pod. Sébillot Folklore de France III. 255. Jsou přece různé legendy o rostlinách, na př. oliva truchlla tak hluboce nad smrtí Mohamedovou, že její tělo zčernalo smutkem, u jiných stromů chvělo se listí (286). Poslední kap. 217 sl. vyčítá různé kouzelné způsoby léčebné.

Leon Wasilewski vydal pro širší kruhy polského čtenářstva určenou knihu ,,W spółczesna Słowiańszczyzna. Zarys etnograficzno-staty-styczny. Warszawa 1909. (Ksiązki dla wszystkich č. 446), str. 156, i6°. Podle recensenta prof. V. A. Franceva (Рус. Фнл. Bíct. LXII. 335) byla hlavním pramenem známá kniha T. D. Florinského. Od ní se uchýlii polský autor hlavně jiným rozdělením a seskupením slovanských národů; začal totiž od severozápado-slovanských národů s Poláky v čele, jimž také poměrně nejvíce věnováno místa,