rozdrásají na mnohých místech kůži nemocného otce až do krve a potírají ji roztlučeným pepřem, při čemž nesmí projeviti bolest. Uloží ho zpět a hodují znovu. Po uplynu ých šesti měsících nesmí půl roku maso požívati, neboť by dítě jeho zdědilo vlastnosti požitých zvířat.

Nedělí muže nejvíce jest rozšířeno u Indiánů střední a jižní Ameriky. V severní Argentině položí se otec ihned a zamezuje každý pohyb, domácí zaměstnání nesmí se konati, neboť sympatickou sdílností by to dítěti škodilo. Již Marco Polo nalezl zvyk ten v jižní Číně mezi horaly zejména u Miaoteů. Jest rozšířen po ostrovech jihoasijskýčh i u některých kmenů kavkazských. Již Herodot věděl o něm v Africe a novodobí cestovatelé nalezli ho v celém obvodu Konžském. V Evropě je znám na poloostrově Pyrenejském a na západních ostrovech stredomorských. Do nejnovější doby udržoval se u Basku, kde ho Francouzi poznali a nazvali „Couvade''. Věší-li se v Turínsku košile otcova před o!;no, kde leží nedělka, aby dítě bylo chráněno před zlými duchý, dlužno v tom vidět zbytek toho obřadu stejně jako v některých místech Švýcarska, kde zotavená matka při své první vycházce obléká spodky mužovy neb aspoň jeho klobouk si na hlavu posadí.

Původ těchto zvyků vykládán různě. U kmenů jiho-amerických panuje názor, že novorozeně obdrží sice tělo od matky, ale duši dědí po otci a tato nalézá se i po narození s ním ve spojení. Proto vše, co činí v této první době, má vliv na duševní vývoj dítěte a musí se všeho škodlivého vyvarovat. U evropských národů panovalo mínění, že nepravou šestinedělkou bude zmaten zlý duch a že tak předejde se horečce omladnic u matky.

Adolf Bastian odvozuje zvyk ten z doby mateřského práva, kdy dítě patřilo matce a jejímu kmeni. Pozdějším zvykem, odkupovaním nevěsty při el otec i к odkoupení dítěte. To stalo se obtížným a bylo nepřirozeno, aby otec své dítě odkupoval cizímu kmeni a tedy se snažil získali práv otcovských a utvrditi je, že bral co největší podíl na rození dítěte. Projevuje se tedy nedělí muže jako vědomv klam, kteiý byl přijat a opětován muži druhého kmene. Tolik píše o tom W. Henz.

Tento výklad nezdá se dosti přirozenými, je hodně umělý. Můžeme směle předpokládat, že cítění člověka snad zjemnělo, snad se přesunulo, ale že se valně nezměnilo. Tedy bylo by možno, při vyložení pohnutek takového zvyku, vyjiti z cítění člověka a hledáme-li kořeny v době mateřského práva, tedy z cítění ženy. A tu nalézáme přirozenější a pravděpodobnější postup. Je jisto, že žena záhy rozeznávala muže, že jednomu byla příchylnější než druhému, že milovaného muže snažila se připoutat sobě a věděla, že ho připoutá tím, co ho к ní přivedlo, svým tělem a obživou u kmene. Jistě však žena-matka postřehla, že pohlavní styk v době těhotenství i po porodu a zejména v době živení dítěte je škodlivý oběma. Co je přirozenější, než že mimoděk hledala způsob, jak upoutati muže a neublížit sobě a dítěti. Spoutala-li jeho volnost, mohlo to býti jen v době mateřského práva a za použití všech součinitelů primitivního života, hospodářských, sociálních, náboženských, pokud již tehdy byly vyvinuty. Způsob a obřadnost nasvědčují, že tu hrála velkou úlohu náboženská představa o jiných bytostech a duševních stycích s nimi. To vše utvrzuje výklad, že je to neuvědomělá, instinktivní obrana žen z doby, kdy mateřské právo ustupovalo otcovskému.

@---------------

Verein für österreichische Volkskunde ve Vídni vydá nákladem J. Löwyho velké, illustrované dílo Österreichische Volkskunst, jež bude obsahovati ukázky ze sbírek Rakouského lidovědného musea. Dílo vyjde ve dvou svazcích velikého kvartu a bude obsahovati celkem 120 tabulí, z nichž 20 bude barevných, a as 120 stran textu, provázeného dalšími illustracemi. Subskribční cena bude 80 korun, krámská 120. Redaktorem díla bude Dr. M. Haberlandt.

@---------------

Schlesische Gesellschaft für Volkskunde počala soustavně sbírá ti slezské písně lidové, které hodlá vydati tiskem. Na prvou výrzvu v časopisech obdržela na 300 zásilek lidových písní, namnoze celých ( i starých) soukromých sbírek písní.

@---------------

V r. 1909 vydaly své průvodce i museum kr. h 1. města Prahy (str. no bez illustrací) a umělecko-průmyslové museum obeh. a živ. komory v Praze (str. 116 s četnými illustracemi v textu a 25 tabulemi).