Význam Otakara Hostinského pro theorii lidové písně české.

@/@A. Po stránce všeobecné a textové.

Vzácný soulad, který jest tak význačným rysem individuality Otakara Hostinského, uvědomuje si nejjasněji ten, kdo se pokusí sledovati určitou oblast jeho činnosti. V každé podrobnosti zračí se celý člověk: hluboký učenec, zdvojený umělcem všestranného nadání, duch, jehož krásná vnitřní zákonnost projevuje se v díle, vyrůstajícím organicky ze společného základu.

Odtud ona jednolitost, které se obdivujeme v jeho velikých dílech, studiích, přednáškách i stručných statích časopiseckých. Zdá se nám, jako by jedna práce byla průpravou ke druhé, jako by v jednom období činnosti byl pomýšlel na úkoly budoucí.

V oněch těžkých bojích, kdy šlo o to, vytvořiti českou hudbu, počal Hostinský vědecky studovati píseň lidovou. Ale nebyl to jen zájem hudebního aesthetika, který ho přivedl na toto pole.-. Hledal tam — a nalezl — odůvodnění pro svou theorii prosodickou; studium lidové poesie podalo mu nezvratné důkazy, že prízvuk jest jejím jediným rhytmickým principem a že každá studie o rhytmu lidové písně musí přihíížeti к textu i nápěvu, nechce-li se zbaviti spolehlivého základu vědeckého. Ale jeho zájem neutkvěl na této stránce formální. Lidová píseň byla mu též zajímavým problemem literárně historickým, vděčným polem pro kritický rozbor, jenž by se pokusil proniknouti náplavem pozdějších věků к starším vrstvám

a rekonstruoval spojitost novodobého lidového zpěvu se staršími obdobími. Proto s tímto studiem písní zapsaných ve stol. XIX. ruku v ruce jde zkoumání našeho duchovního zpěvu ve stoletích reformace, zejména věku XVI. A tu především stanul u velikého zjevu Blahoslavova a objasnil jeho theo-retické názory hudební ve známém díle. Než literární dějepisec nepotlačil v něm aesthetika. Měl jemné porozumění pro ostatní uměleckou práci Bratří a J. Blahoslava, mluvil s nadšením o malířské výzdobě bratrských kancionálů, o rytinách, o bratrské architektuře. Ještě v posledních dnech vyslovil přání spatřiti opravený bratrský sbor v Mladé Boleslavi.

Šťastným dovršením těchto paralellních studií jsou ony dvě práce, úhelné kameny historického bádání o naší světské písni lidové. Míním „36 nápěvů světských písní českého lidu z XVI. stol." (1892) a knihu „Česká světská píseň lidová" (1906).*)

Vylíčím v stručném přehledu názory Hostinského o naší písni, omezuje se ovšem na stránku textovou a na úvahy všeobecné. Touto jednostranností prohřešuji se vlastně proti jeho zásadám, ale i v této kusé formě mají jeho úvahy svými principy a svou methodou tak veliký význam, že jest třeba všimnouti si jich poněkud podrobněji. Soustavné studie o lidové písni počal Hostinský uveřejňovati od let

devadesátých. Dříve se o ní vyslovoval jen při příležitosti, v polemických statích let sedmdesátých, ale i tyto projevy jsou zajímavé: ukazují nám ony temné mraky dilletantismu, které zahalovaly náš vědecký obzor. V od-