к věci a bez vnímavosti pro přednosti její daleko by nedošel, zvláště ne po cestě dosud málo schůdné, na poli takořka nezoraném. Ale mísiti projevy záliby s věcným rozjímáním jest počínání povážlivé, vydávati pak dokonce ony za toto počínání přímo škodlivé. Ostatně právě z upřímného hlubokého přesvědčení o vzácné hodnotě našich písní lidových rodí se druhé přesvědčení, o nic méně upřímné a hluboké, že z písní těch plný požitek a plný zisk budeme míti jen tehdy, když snažiti se budeme, abychom je všestranně a zevrubně poznali v světle dokonalé, nelíčené pravdy." (ČPL, 47.)

Jak mužná to slova! A jak potřebná у lidovědě, kde tak často dobrá vůle dilettantů nahrazuje vědeckou erudici! —

*

Všichni, kdož psali o Hostinském, přiznávají, že jeho spisy podávají toliko jednu stránku jeho bohatého ducha; drahocenný poklad myšlenkový jest jeho smrtí ztracen navždy. Chtěje v závěru shrnou ti své stručné poznámky v přehledný obraz, pokusím se doplniti jej podrobnostmi, jež mi z nedlouhého, několikaměsíčního styku utkvěly v mysli.

Textovou stránkou lidové písně zabýval se Hostinský vždy jen v souvislosti s nápěvy. Jeho veliká zásluha spočívá v tom, že — vlastně první u nás — užíval ve svých pracích důsledně methody literárně-historické a naznačil cestu, po které nutno jiti dále. Z tohoto methodického základu vyplývají přirozeně jeho názory. Text lidové písně, který má býti předmětem všestranné vědecké interpretace, jest nedotknutelný a nikdo nemá práva -jej měniti. Kdo tak činí — ať již z důvodů „aesthetickýcb." nebo jiných, chtěje na př. „plody národního genia zbaviti příměsků doby úpadkové" atd., počíná si, jako kritik, který by měnil text básně podle svého vkusu a na základě textu takto upraveného posuzoval individualitu autorovu.

Naprostá úzkostlivá přesnost musí býti heslem každého, kdo lidové písně zapisuje z úst lidu nebo vydává staré zápisy rukopisné.

Máme-li spolehlivé, přesné zápisy, musíme míti též spolehlivou methodu, to znamená, že jest třeba založiti zkoumání na srovnávání a statistice. Nutnost srovnávání jest samozřejmá; nesmíme ovšem zapomínati, že „zevrubné a všestranné poznání nápěvů českých musí předcházeti každé porovnávání jich s nápěvy jiných kmenů, třeba nám sebe bližších, příbuznějších, jakými na př. jsou nápěvy moravské, slovácké nebo polské . . ." „Předsudek, s nímž zde onde ještě zápasiti musí užívání methody srovnávací ve vědách, zabývajících se duchovní stránkou kultury lidské, z části odůvodněn jest mnohými nezdařenými pokusy, porovnávati věci o sobě dosti neprozkoumané, tudíž jen povrchně poznané." (ČPL., str. 5. )

Jak z citátu vyplývá, měl Hostinský na mysli hlavně nápěvy, ale pro texty platí v podstatě totéž. Také tu musí býti nejdříve provedena ona vnitřní práce srovnávací, při níž hrají tak důležitou úlohu varianty. Zejména varianty písní epických často obsahují detaily, které zajímavě osvětlují, ano někdy též zcela pozměňují základní motiv. Na tuto textovou kritiku kladl Hostinský vždy velikou váhu a často káral povrchnost některých sběratelů, kteří na př. nezapisují textů epických, jež látkově •— mnohdy jen v hlavních rysech ■— se shodují s písněmi jinde tištěnými atd. Kdo chce studovati lidovou píseň po stránce formální, nebo obsahové, nebo hudební, musí vyčerpati aspoň nejvýznačnější sbírky. Jen tím získá pro své zkoumání