hudební i pro esthetiku hudební u nás jest stejný: oba byli vlastně tvůrci svého oboru.

Konče tuto stručnou úvahu, zesnulému našemu velikánu věnovanou, nemohu nevzpomenouti jedné věci, radostné i smutné. Když Hostinský r. 1903 vydal „Českou světskou píseň lidovou", zakončil předmluvu její slovy: A tomu aby (knížka tato) vyhovovala zejména povzbuzením jak dosavadních, tak i nových, mladších pracovníků к dalšímu samostatnému bádání o záhadách mnou vytknutých, dnes jest mým jediným přáním." Považoval tedy folkloristickou svoji činnost za skončenou. Než v nedlouhé na to době jmenován byl ministerstvem kultu předsedou české sekce v podniku „Lidová píseň v Rakousku"! Hostinský, prozíraje dobře význam příležitosti, jež se tu — především státním financováním podniku —: naskytla, chopil se úkolu svého s největší energií. Lpěl celou duší na jeho provedení, ba zdálo se nám všem, jimž byl nezapomenutelným předsedou, že omládl touto myšlenkou. A to v době, kdy osud i choroba podlomily poslední zbytky jeho zdraví, ba ještě den před katastrofou. — A tak se stala zvláštní hrou osudu *) jeho bývalá láska, česká píseň lidová, i jeho — láskou poslední.

Л. Нидерле: Обозрите современнаго славянства. С.-Петербургъ, 1909, str. 160. S mapou (Энциклопедия Славянской филологш, seš. 2.) — L. Niederle, Slovanský Svět. Zeměpisný, a statistický obraz současného Slovanstva. S národopisnou mapou Slovanstva. V Praze, 1909, str. II -j- 198.

Od té doby, co byla pomocí Rossijské Akademie vydána znamenitá kniha Šafaříkova „Slovanský Národopis" r. 1842, uplynula dlouhá řada let. Na poli slovanské etnografie bylo za tuto dobu mnoho uděláno,, její studium se rozvinulo do šířky i do hloubky, a v mnohých speciálních otázkách bylo postaveno na jedině správnou půdu srovnávací. Material vzrostl do té míry, že ovládnouti jím plnou měrou ukázalo se býti obtížným také specialistům, kteří bedlivě a neúnavně sledovali vývoj práce vědecké na tomto poli. Dávno a citelně pociťovala se potřeba díla, které by shrnovalo aspoň statistické a etnografické vědomosti o Slovanstve, které by zaměnilo první pokus, velkolepý Šafaříkův pokus o slovanský národopis, jenž ovšem zcela zastaral. Až r. 1907 byl učiněn' takový přehled soudobého Slovanstva od prof. T. D. Florinského v knize nazvané „Славянское племя" (Kiev, 1907). Tato práce byla určena pro „Encyklopedii slovanské filologie", podniknutou od cis. Akademie věd v Petrohradě dle plánu akad. V. Jagiče; avšak následkem okolností mimo vůli autorovu nebyla pojata do této publikace. Místo díla prof. Florinského vyšel jako druhý sešit řečené „Encyklopedie" spis, sestavený prof. L. Niederlem, který zde oznamujeme. Současně s ruským vydáním pořídil spis. vydání české, ale při tom podle autorova prohlášení