třeba pokládati přece ruský text za původní; české vydání jest leda, takřka, krátká jeho redakce, aneb, jak se spis. vyjadřuje, „předloha", ze které se vyvinula kniha ruská. Tímto způsobem jsou obě knihy, prof. Florinského i Niederlova, co do cíle svého zcela stejné a tím vysvětluje se do jisté míry jich vnější shoda v sestrojení, jich veliká stručnost, konspektivnost výkladu, přecházející místy do suchosti, nevyhnutelné v takových případech.

Kniha Niederlova skládá se (v ruském vydání) z devíti kapitol (40 § §). I. Úvod, II. Rusové, III. Poláci a Kašubové, IV. Lužičtí Srbové, V. Češi a Slováci, VI. Slovinci, VII. Chrvaté a Srbové, VIII. Bulhaři, IX. Kolik jest-všech Slovanů. Historický úvod ( § 1) o pradávném Slovanstve vůbec byl nutně udělán velmi krátkým; podrobněji za to podán jest přehled historických osudů každého jednotlivého slovanského národa, a tyto náčrtky

0 době, kdy vystoupil ten neb onen národ slovanský na jeho historickém teritoriu a o důležitějších momentech historického jeho života nutno pokládati za velice důležitý a užitečný vstup ke každé kapitole. Druhá část každé kapitoly jest věnována přehledu „oblasti a hranic národa", při čemž etnografické hranice každého národa se stanoví s největší přesností, na základě pečlivě prozkoumaných nejnovějších dat. Dále sdělují se přesné statistické zprávy, při čemž se spis. dotýká hustoty obyvatelstva, jeho složitosti a rozvrstvenosti, náboženských poměrů, seznamuje nás s daty o pohybu obyvatelstva velice charakteristickými pro slovanské národy, s antropologickými příznaky, se zprávami o stavu znalosti písma atd. Zvláštní kap. jest dále věnována otázce o „vnitřní diferenciaci" každého jednotlivého národa. To nade všecko jest kamen úrazu pro každého slovanského etnografa! S tím či oním hlediskem na jednotlivé slovanské národy souvisí očividně

1 sám počet slovanských národů, jaký stanoví ten neb onen slovanský etnograf a linguista. Prof. Niederle neodsuzuje, nezavrhuje rozmanitá míněni, která v těchto otázkách byla ve vědě vyslovena, vypracoval svůj samostatný názor a řídí se tím seskupením slovanských národů, které jsme nahoře uvedli. Nepoddáva se vlivu politických proudů,' přiznává, že kniha jeho mnohé neupokojí, jelikož není napsána takovým směrem, aby mohla uspokojovati všecky politické strany a politické ideály každého jednotlivého slovanského národa — pro něho jest nad jiné drahá vědecká pravda, i tu snaží se vyložiti čtenáři chladně, bez vášnivých polemických výpadů, přímo objektivně. Praví výslovně: „Přihlédneme-li dnes к politickým spisům a hojným separatistickým tendencím, vzrůstá počet slovanských národů i na и—14, nečítajíc ani vymřelých. Úkolem naším není rozsuzovati mezi těmito spory, vedenými začasto pohnutkami, které leží mimo dosah nauk}/." Přiznávaje jednotu ruského národa ve třech jeho větvích, které se zřetelněji diferencovaly v době historické, považuje prof. Niederle důsledně Čechy a Slováky za jeden národ, stejně Poláky a Kašuby; my ovšem nenalézáme v otázce o poměru Poláků a Kašubů takové nevývratné a kategorické rozřešení, jako у poměru Čechů a Slováků. Nazývaje Kašuby „nejsvéráznější skupinou polskou" nepovažuje patrně spis. otázku o nich definitivně rozřešenou, neboť slovanští filologové stejně autoritativní vyslovovali se jak pro jich původ labskopomořský, tak pro polský. Podle nejnovějších prací Fr- Lorentze odděluje od Kašubů skrovný pomořský nárůdek Slovinců, jež třeba uznati za větev samostatnou, ačkoliv i příbuznou Kašubům.

V knize prof. Niederle nenalézáme charakteristiky soudobého politického a kulturního položení slovanských národů, jimiž prof. Florinský uzavíral každou kapitolu své knihy. К, historickým úvodům nutno tyto