obrazy soudobého života slovanského považovati za velice vítané doplňky, ale chápeme, jak obtížno jest zůstati klidným a chladnokrevným při cha-rakterisování přečetných slovanských stroupků a neduhů, jíž původci jsou sousedé, a věčně kvasících vzájemných sporů a nedorozumění. V úvodu českého vydání praví spis. sám: „český text má několik reflexí politického rázu, které v ruském vydání byly vyloučeny", ale ačkoliv učiněno a priori takové rozhodnutí vyloučiti všecky politické reflexe, spis. se jich přece ne-uvaroval. Podaný jím obraz ruskopolských poměrů od dob vídeňského kongresu trpí, dle našeho mínění, jistou nejasností a neúplností jednostranného líčení (str. 45). V díle přísně vědeckém měl se spis. vyhnouti všelikým nezřetelnostem v otázkách krajně choulostivých, aneb vůbec se jich nedotýkati. Širokým kruhům čtenářským mohou tyto politické reflexe poskytovati zvláštní zájem (české vydání jest po výtce pro ně určeno), a tu přejímá spis. ohromnou zodpovědnost. Ale naše poznámka týkala se pouze několika nezdařilých- obratů. Při tom poznamenáváme, že termin „Moskva" možno užívati jen pro starou dobu boje Ruska s Polskem, ale nelze ho užívati, když se mluví o 18. stol.

Nechceme se pouštěti do podrobného rozboru knihy prof. Niederle: rozebrati každou stránku neb kapitolu toho díla byla by práce ohromná a, podle našeho mínění, bezužitečná, neboť ničeho by nedodala bohatému jeho obsahu. Předvídáme, že nemálo bude výtek a námitek o principiálních otázkách slovanského národopisu, zvláště pak o citlivých mezislovanských krajích pohraničních, a ten i onen slovanský národ bude se považovati, nepochybně, za uražený, poškozený, ale spis. může v plném vědomí ohromné práce vykonané svědomitě a objektivně přejiti mimo tyto uražené a poškozené.

Knize jest dodána neveliká „Národopisná mapa slovanského světa"; v českém vydání jest zcela miniaturní. Dlužno litovati, že aspoň v ruském akademickém vydání nepodali čtenáři mapu většího měřítka, podrobnější, ve které bylo možno poznamenati jestli ne všecko, tož aspoň značnou část té bohaté zeměpisné nomenklatury, kterou se určují hranice rozsídlení jednotlivých slovanských národů. Jen při takovém provedení může čtenář jasně poznati tyto kraje, a celé dlouhé řady jmen měst a vesnic nebudou mu nudným, těžce zapamatovaným a přece ve vzduchu visícím balastem. Oživilo by to značnou měrou mapu a ona by daleko více pověděla čtenáři, aťsi vědy-chtivému příteli Slovanstva, aťsi studentu slavistiky, který bez pomoci se potácí hledaje mapu úplnou, podrobnou, „oživenou", na které bylo by možno konati cesty po všech slovanských okrajích. Akademie měla se chytiti příležitosti a nelitovati prostředků na vydání veliké národopisné mapy soudobého Slovanstva. Mapa, přiložená českému vydání, jest co do vnějšího rázu lépe provedena než mapa ruská, olitografovaná v Praze, ale na ní nalézáme (očividně vinou litografovou) Saraput m. Sarapul, Bugutma m. Bu-gulma, Bugurustan m. Buguruslan; správněji byłoby česky říkati Volga m. Volha; chybné jest Jenatojevsk m. Jenotajevsk; správněji jest psáti Jegorjevsk m. Jegorěvsk; píše-li se Velikije Luki, pak třeba též Starają Russa; rusky praví se Евпатор1я, ale ne 9ynaTöpia. V polské oblasti: Chojnicz, Bydgosć m. Chojnice, Bydgoszcz, mělo se zachovati polské pojmenování Krolewcy m. čes. Královec (srv. ruskou mapu). Nám by se zdálo velmi žádoucím důsledně všude zaznamenati, pokud jest. možno a kde jest vhodno, spolu se slovanskými zeměpisnými jmény též jména německá, italská,, maďarská a t. d. Jest to velmi důležité pro ruské čtenáře. Jest lito-