váti, že není v ruském vydání aspoň takový ukazatel, jaký jest připojen českému vydání.

@--------------

Vznik*) této nové knihy prof. Niederla jest znám. Původně měl v petrohradské Slovanské encyklopedii podati zeměpisný a statistický obraz Slovanstva proíessor kijevské university T. Florinskij. Poněvadž v nazírání na sporné otázky slovanské se s ním redaktor encyklopedie V. Jagič zásadně rozcházel, vydal Florinskij svou práci samostatně pod názvem Славянское племя. Статистико-ьтнограФичесюй обзоръ современнаго Славянства.**) Redaktorem Slovanské encyklopedie byl potom požádán prof. Niederle, aby vzal na sebe úkol sestaviti geografický a statistický přehled slovanských národů. Volba nemohla býti šťastnější, neboť nikdo jiný nebyl tak legitimován napsati toto dílo jako právě prof. Niederle. Naše radost z této práce Niederlovy jest tím větší, že vedle ruského originálu vydal ji také v českém textu. Vyšla tak kniha, která právě v době oživeného zájmu o otázky slovanské přijde velice vhod.

Jsme přímo sváděni k tomu, abychom srovnali knihu Niederlovu s knihou Florinského, a můžeme míti radost z toho, že srovnání dopadne ve prospěch Niederlův a že právě jím tím více vyniknou přednosti jeho knihy. Jest to patrno zvláště tam, kde oba autoři přistupují k výkladu sporných otázek slovanských. Kdežto Florinskij jestúzkoprsý, stranický a nespravedlivý, hlavně ve sporu malorusko-velkoruském, ale také česko-slovenském, jest Niederle až úzkostlivě objektivní, vykládá genesi každého sporu, informuje o stanovisku obou stran, tak že čtenář příslušné závěry může si učiniti sám. Bude ovšem většinou shodovati se s Niederlem, který nebojí se pronésti otevřeně své mínění o sporných otázkách. Jen v otázce maloruské sotva budeme moci akceptovati jeho nazírání — dnes, kdy maloruský jazyk literární ve skutečnosti vytvořen jest, jest již anachronismem volatí po jednotném literárním jazyku, stejně jako jest již dnes překonané stanovisko, žádati, aby Slováci znovu přijali spisovný jazyk český. Jest si však vážiti u Niederla zvláště toho, že ve sporných otázkách slovanských nedává rozhodovati pouze filologii, neboť jazyk dávno není jediným kriteriem národnosti, nýbrž stejně uznává působení činitelů jiných, zvláště uvědomění národního, tedy prvků etických, dále vlivů kulturních, tradicí historických, ideí a snah politických i sociálních. Ba já bych šel dále a to, co činí prof. Niederle při Makedonii, učinil bych veskrze a filologii při rozhodování sporných otázek slovanských postavil bych vůbec do druhé řady („v otázce, pokud je Makedonie srbská a bulharská, nerozhodují dnes ani podružná kriteria jazyková ani národopisná" a „ten stát, který zemí na delší dobu vládne, dovede jí dáti teprve i trvalý národní ráz"). Filologie může sice stati na tom, že malo-ruština nebo slovenština nejsou slovanské jazyky, nýbrž nářečí — ostatně