str. 125
Komentátoři klassiků měli dosti příležitosti, aby, vykládajíce partie z Aristotela (Philopomus) nebo z Homéra (Eusthathos), odkazovali к loutkám své doby. Avšak důležitější jest miniatura štrasburského rukopisu z konce XII. století, kde obsažena jsou díla abatyše Herrady z Landsberka, soupeřky proslulé Roswity, a kde malíř zobrazil marnost nad marnost Šalamounem ovládaným nití jako loutka, ale nití ve směru horizontálním.
O loutkách pohyblivých ve směru horizontálním zmiňuje se Hieron Cardan z Milána (1501—1576), jenž diví se však též zázrakům loutek pohybujících se ve směru vertikálním. Tento předchůdce školy popírající autoritu Aristotelovu a razící nové dráhy poznání přírodnímu1) jest snad nejstarším spisovatelem moderním zmiňujícím se o loutkách a jistě aspoň prvním z těch, kteří se dotkli loutek se zájmem vědeckým. Vzpruhovým sochařstvím se obíral též Federico Commandino d' Urbin, jehož žákem byl Bernardino Baldi, který veršem vyslovuje svůj úžas z onoho napodobivého umění, kde neobvyklým a zvláštním způsobem pohybuje se dřevo, a člověk na něm visí nehybně ....
Nemenší nadšení o loutkách projevil v novější době Anatol France: „Loutky se podobají egyptským hieroglyfům, totiž něčemu tajemnému a čistému, a když představují dramata Aristofanova a Shakespearova, zdá se mi, že vidím samu myšlenku básníkovu rozvinovati se v posvátných postavách na zdech chrámů ..."
Bizarní osud uštědřil loutkám rozšířeným po Gelé naší planetě z kolébky Indie, jak dokázal Richard Pischel2) v rektorské přednášce r. 1900, znamenité patrony: Platona, Aristotela, Horáce, Marka Aurelia, Galiena, Appulea, Tertulliana, Shakespeara, Cervanta, Moliéra, Voltaira, Goetha, Byrona atd. Marc-Monnier3) napsal politické satiry, v nichž veřejné osoby vystupovaly jako loutky (Polichinell = lid revoluce francouzské, farář ď Yvelot = papež), neboť loutky jsou dobrými představiteU lidí, třeba ovšem stroj lidí jest složitější, myšlenky méně jednoduché a vášně méně čistý; za nepatrný citát z těchto satir byl básník Laurent. Píchat pokutován třemi měsíci žaláře a tisícem franků . . . Heydn napsal pět operet pro loutky . . . Céline Montaland, herečka z Comédie francaise, objednala u řezbáře Ferryho 30 loutek představujících živé členy jejího divadla a také generála Boulangera, zaplatüa pak za jednu 10 franků. . .4) Nodier byl. fanatickým divákem loutek a ke konci svého života, hraje vnukům svým, sestrojil si „hlas Pohchinellův", malý nástroj ze dvou železných plátků spojených malou blankou; tento nástroj klade se mezi patro a jazyk, aby vydával zvláštní zvuky5). Všeobecně jest známo loutkové divadlo Šandové.
Loutky v Řecku se jmenují ἀγάλματα νευρὸπαστα, v Římě: ligneolae hominum figurae, nervis alienis mobile lignum, ludicra et ridicula quaedam neurospasta, pupae, sigillae, sigilliolae, imagunculae, homunculi; italské loutky pozdější slují magatelli, bagatelu, dle směšné fysiognomie loutkáře Burattina pak burattini, též fantoccini a castelleti; ve Španělsku malí dřevění komedianti jsou nazýváni titeres, v Portugalsku titňes a bonifratres, poněvadž loutky hieratické pěstovali v této zemi zvláště mniši; v Anghi byly názvy: mammet, droll, motion, nyní puppet, v Německu tocha, docha (u minne-
1) Rieh. Falkenberg: Dějiny ^novověké filosofie, str. 44, 45.
2) R. Pischel: Die Heimat der Puppenspiele, — Halle str. 22.
3) Marc. Monnier: Théatrej^de marionnettes, — Genéve, 1871 str. 264.
4) Le Mois II., 207, „Guiguol de Paris".
5) Histoire aneedotique des Marionnettes modernes, Neuville, 1892 str. 301.