cnosti jest ozdobou nevinnosti." Byla ohlášena hra „Princ Šnofonius a princezna Mordulína."1) Na večer sešlo se moc lida, i starý Robek, neboť hrála ta pyskata bába pěkné třaslavé písničky na kolovrátek a kluk tlouklbuben. Představení bylo moc hezké, neboť bezbožný princ měl urostlou personu, tak že se do něho i cudná Mordulína zamilovala, nemajíc tušení o jeho zpustlém životě, z něhož i Kašpárek ho varoval. Když čert „Milimax" odnésti chtěl Šnofoniusa, zařečnil si nešťastník takto: „Rozmilí lidičky a dětičky, chraňte se všeho zlého a přidržte se dobrého! Chraňte se pití, chraňte se jídla, sardinek a piliáru! Obzvlášť také svůdné holky nepřipusťte ve své spolky!" Právě ďábel odnášel hříšníka, když vešla Mordulína, která plakala a naříkala takto: „Och tý pane Bože nebeský! To je přeci od těch ďáblů nehezký, neb je ve stropě veliká díra a z tý čpí smradlavá sýra." V tom náhle z poslucháčstva přilítl na jeviště kámen a urazil princezně ručičku. Bylo po komedii. Nebožtík

Obr.1. Trojice loutek Maiznerových s pohyblivými ústy a očima.

Kopecký křičel: „Ženo, podej sem ten velkej fršlák a házej tam ty figury, tu je ksindl jako bejval v Rokycanech!" Ten kámen hodil a tyatr zkazil Lukeš Kubínoc, největší darebák v obci. Jen si ho pamatuju, že byl zrzavý a nosil vojanskou čepici bez kukardy a když byl velký, tak se oběsil u Šajkr-štajnů na půdě ...

Nesprávně se říká, že Matěj Kopecký byl prvním českým loutkářem; onbyl jen nejznámějším'loutkářem. V době předosvícenské-jest u nás řada komediantův, ovšem českoněmeckých a německočeských, v době -probu-