str. 128
zenství jest pak mezi nimi silná konkurence1). Někteří bezděčně a neuvědoměle odrážejí v sobě hnutí doby, vyhledávají znamenité osobnosti nejen mezi šlechtou, ale i mezi vlastenci, honosí se svými známostmi v rozmluvách s občany měst a městeček a vkládají svým dřevěným aktérům —■ a to třeba loupežníkům! — ohlas vlasteneckého proudění do úst nepohyblivých, někdy však u „kmocháčkův", „kmotráčků" a „kmútrů" velmi klapačkovitě pohyblivých. Mnozí komedianti —■ tedy ne pouze Kopecký! —■ rádi viděni byli barony, hrabaty, knížaty, atd., jak jest stupnice hodností v monologu „Johanesa doktora Fausta". O korunovaci Ferdinanda Dobrotivého byl úředně pozván Vinický (to byl tchán Františka Landgrafa, loutkoherce, jenž sám zase byl tchánem loutkáře Kaisra, jehož děti ženily se a vdávaly opět s dětmi Land-grafovými!), by hrál v invalidovně. Komediant —■ rytíř Celestín hrál vlastně mezi sobě rovnými, když provozoval hry (jak se chlubí na plakátech) v Čechách u hraběte Königsratha, na Moravě u hraběte Eirnchla ve Světlé, Menz-dorfa v Boskovicích, u hraběnky Marie Belcrediové a hraběnky z Franken-steinů v Lišni, ve Slezsku u hraběte Razumavského v H. Wiknštejnu . . . Vincenc Рек hrál v zámku v Březnici a v zahradě v Konopišti, kde kníže dívající se z okna dal mu dvanáct zlatých .. . Landgrafové hrávali Harrachovi v Novém Světě, šlechtici z Horkýsfeldu v Bejchorách (za deset zlatých, večeři a pět lahví piva) i kněžně Thurn-Taxisové, jež přišla do hospody v Loučeni u Nymburka a dala za jednou dvacet zlatých . . . Wertheim hrál pro vrchnost v Plaších a v Libochovicích, Janeček v Lánech, kde dostal tři zlaté a živobytí. . . Před vrchností nejčastěji hráli pimprláci hry rytířské, kdy králům byly zubaté koruny výjimečně oprášeny a „ceptruk" lépe připevněn, kdy ministrům se leskly krunýře, kdy dvorní dámy měly vyprané a vyžehlené spodničky, byla-li pak některá spodnička krajkami zdobena, nezapomněla ji paní principálová (zvi. Lagronka) maličko koketně zved-nouti a načechrati, podobně jako nezapomněla pisklavým křehotinkám — princezkám připevniti do ručky jemný šátek, by bylo možno v rozhodné chvíli stírati slzy ■■—- tři coule nad hlavou. . . Pan direktor zase vyzkoušel ohebnost kloubů svých pomocníkův, aby jim Kašpárek nemusil zdřevěnělých noh narovnávati, kdyby náhodou při sezení zůstaly v pravém úhlu, neb aby sám nemusil rákoskou narovnávati jim s hůry hlav do zad otočených, připevnil čertům údy, aby se neztrácely a aby nemusily býti Kašpárkem doručeny majetníkům jako šunky, připevnil i rytířům meče, by mohly býti vytaseny . . . Hrálo-li se na vsi, byly zase připraveny figurky rázovitých sedláků s tlustými břinkovicemi a ještě tlustší panímámy. . .
Křiklavá, rvavá Thálie zvedající se na dvou zednických kozách na „frajplace" nebo v ,,šenkovně" a produkující se „dnes-za peníze, zejtra zadarmo" v průvodu dvou docela neantických obligátních Turků po straně opony, kde hrůzostrašně koulí se jejich zrak na dětské publikum, —■ byla
1) ,,R. 1729 Anna Viktoria Piccolominiová, rozená z Kolovratů, vdova po Vavřinci Piccolominiovi, koupivši Studnici (okres Český Brod), zaprodala tu dědičně mimo krčmu ještě 5 chalup —■ r. 1731 — totiž kovárnu, pekárnu a na kopečku od krčmy přes cestu č. d. . . . (neuvedeno) — proti krčmě a pak chalpu „židovskou" koupil tesař Ant. Brada — Brad — Brát —. Jeho syn nařezal si tu trochu podobek či figurek, nastrojil si panáčků či pimprlat a začal prokazovat hry v krčmách s nimi. R. asi 1780 zakoupil si domek v Náchodě č. d. 74, co nyní je z náměstí průjezd do nárožního hostince č. d. 73. Tu si již postavil divadélko pro své panáky a producíroval komedia na teatrum.' Docvičiv se v tom, odešel s nimi a nepřišel více, ale v paměti tu ostal." Tak píší „Paměti duchovní osady studničke" založené P. Jos. Myslimírem Ludvíkem (žil 1796:—1857)-
|
|