zjistil, zda jest pravda, co připomíná Procházka1), že totiž Vinický měl německé plakáty hlásající, že hraje česky.

К závěru představení loutkového neboli v „podehře", jak říká a vlastnoručně si tiskl Maizner, bývají ukazovány ještě různé ,,kunstfigur к у", s nimiž provádějí se „frajšpásy"; takové figurky jsou: „loutka s háčkem" t. j. s hlavou na háčku, by mohla býti —■ sťata, kněz proměňující se v kohouta, muž v dítě, muž v ženskou, dáma v babu, dáma ve sklepníka, panáček s obličejem mužským a ženským, pod ševcem objeví se vepř, pod krejčím kozel, čáp promění se v ženskou s dvojčaty, malá figurka roztáhne se ve velikou, ze břicha loutky vytancují malé postavičky, figurka „dupák", sokol s tyčí, umělec s nálevkou, sokol na visuté hrazdě, panenka s koulí a jiná se dvěma kulenu, balon, dva černoši atd. Oblíbenou figurkou jest žonglér balancující se židlí — cena 40 korun2); židli tuto buď hned figurka si přinese na jeviště, nebo teprve na jevišti začne ji zdvihati na špičkách nohou, vyhodí ji a uchopí na ruce (na každou zvlášť), konečně pustí ji na nos atak s ní odejde. Maizner má ještě papírové ryby s panenkami, dřevěné ještěrky, žáby a houby, z látek zhotovené ptáky, kraba na nitkách atd. Starší loutkáři mají dosud „negromantické figur y", jako jsou: lesní kapr tancující, —• mořský zajíc s rohy se plazící, —> divoký šnek létající, — mořské prase, —• bezoká sůva atd. Jsou to fantastická zvířata z tvrdého papíru, která při četné návštěvě komediant ukazuje a provází případným i nepřípadným a více méně nesmyslným (v zájmu pravdy konstatuji, že spíše víc nesmyslným) výkladem, při čemž někdy vysvětluje létajícího kapra, zatím co jest na jevišti divoký šnek, kterého mu žena omylem podala, porušivši obvyklý pořádek. Takové fantastické zjevy ukazují se ve „Faustu" v bouři a jsou řazeny podle kome-diantského přírodopisu k — „morské drůbeři", do které Faust chce stříleti. Lagron má к této scéně pohyblivé vlnobití, mezi vlnami pak vyjede na velrybě Kašpárek, mořský koníček, nějaká ryba okounovitá, dále jakýsi patvar mořského pštrosa a mořského zajíce, a mezi touto havětí jest „morský muž" s rohem vedle delfína a „morská panna" s velikými ňadry a skuželovitým ■ocasem dvakrát zakrouceným. Ještě báječnější jest „morská drůbeř" Pekova, jež byla by se hodila Floegelovi3) ke zmínkám o groteskních loutkách, nebo Ebelingovi4) a Fuchsovi.5) O Pekově „mořské víle" nelze říci „Des Weibes Leib ist ein Gedicht..." Pekova zvěř (viz obrázek loutek Pekových na str. 16) má к rybím tělům přidělánu hlavu jakéhosi Indiána, jenž má péra ve vlasech, hlavu divného vousáče a zubáče, hlavu psa, který má nepoměrné uši atd. Figury ty mají základnu obloukovitou, u hlavy a ocasu (někdy vějí-řovitého) jsou nitky, jimiž netvorové jsou kymácivě a zlenivěle rozkolébáni. Pekovy figury svým loudavým pohybem a nezvyklým tvarem děsí děti, kdežto Lagronovy figury se dětem spíše Hbí, protože přece jen se pozná i mezi vlnami pštros, zajíc, hlavně však Kašpárek na velrybě obavy rozplašuje.

Samostatný „extravejšlap" má komik dřevěné společnosti, nejposluš-nější společnosti hercův a hereček na světě, totiž Kašpárek s Kašpár-