LITERATURA.

Dvorský, Dr. Viktor: Černohorsko-turecká hranice od ústí Bojany к Taře. (Rozpravy České Akademie Císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnosť a umění. Třída I. číslo 39.) V Praze, 1909. .

Ve svém úvodu praví spisovatel, že pro svá studia cestoval dvakrát pohraničním územím černohorsko-tureckým (1906 a 1908 roku). Že při té příležitosti jistě zašel i do dalekých a těžko přístupných horských krajů, o tom svědčí vedle jednotlivostí, uvedených v samém díle, i dosti veliký počet velmi pěkných fotografií, které dílo provázejí.

V knize je několik větších oddílů, z nichž každý je věnován zkoumání významu vždy jednoho z momentů, které mohly míti vliv na vznik dnešní černohorsko-turecké hranice. Tak se v prvém oddílu rozbírá Historický vývoj černohorsko-turecké hranice. Zde jest vzat zřetel na všechny elementy z minulosti, které přivodily dnešní stav okolo té hranice, a to jsou: národnostní a náboženské poměry (zvláště šíření Srbů a přestoupení Albánců ke katolictví); politické změny, ve kterých má zvláště význam turecký nájezd a později turecké boje s Benátkami, s Rakouskem a Ruskem; dále, do jisté míry i hospodářské vlivy. Vše to je zobrazeno jasně, s velmi dobrou znalostí a všestranným postřehem poměrů, a téměř v každém ohledu přesně. Pravím: téměř v každém ohledu přesně, neboť jsou některé věci, které nebudou přesné. Jednu z nich, nejdůležitější, nelze přičítati za vinu spisovateli, nýbrž Makuševu a Rovinskému, dle kterých ji uvádí. Bylo to tvrzení, že v XI. věku byla Krajna úplně srbská a že již v XIII. věku byla ,,p ř e v a ho u a 1 b á n s k á", že tedy i v době rozkvětu srbské moci Albánci pronikali к severu utiskujíce Srby (str. 12, 13 a 46.). Takové tvrzení je docela neodůvodněné, neboť nelze tím věrohodně dokázati, že byla celá Krajna v XI. věku srbská a že se v XIII. věku stala převážně albánskou, aniž se může šíření Albánců na účet Srbů mysliti v době, kdy srbský živel měl nej-silnější politickou a národní moc. Naproti tomu je mnohem pravděpodobnější, že Albánci i v Krajně rovněž tak jako v C r m n i c i seděli od starodávna jako starousedlí —■ ovšem v menších zbytcích —• mezi massou srbského obyvatelstva, a že jen pro nedostatek pramenů nemohli jsme se o nich dověděti v době před XIII. а XV. věkem. Podobně myslí též K. Jireček (viz: Die Romanen in den Städten Dalmatiens ... L, str. 41).

Nevím dále, proč se může tak přesně určovati, že v prvé polovině XV. věku činili Srbové „dobrou třetinu" obyvatelstva ve vesnicích nad Skadrem a na Bojaně a na Drinu méně „asi pětinu"? — Pokud se týče Plavu a Gusinje, praví autor: „Leč ani tu nemůžeme říci s jistotou, zdali v Plavě a Gusinji nastolen skutečně živel albánský či nejedná-h se pouze o přechodný úpadek politického vědomí národního, pramenící se z motivů náboženských a hospodářských" (str. 13). Zatím vůči dnešní literatuře můžeme již tvrditi, že obyvatelé Plavu a Gusinje jsou ohromnou většinou Srbové, starousedlí i novější přistěhovalci (viz na př. G o p č e v i č: „O b e r-a 1 b a n i e n" str. 253 a j.; mou knihu „K u č i", ve které jest ukázáno, jak se velmi vehký počet samých Kučů usadil v Plavě a Gusinji aj.) —• Ještě bych pripomenul i toto. Srbové jistě ve svých nejjižnějších sídlech nemohli úplně assimilovati Albánců (str. 13). Ale tu není jen příčinou, že neměli „dosti schopnosti", nýbrž třeba míti na zřeteli i politický moment: politický rozvoj, starého srbského státu-nedosáhl toho stupně, aby se "silnější assimilace albán-