ského živlu mohla rychleji dokonati, a osmanský útok zabránil, by se vůbec provedla.

Jak spisovatel sám dále ukazuje, měli jen Srbové ideu politické samostatnosti a národního státu, kdežto Albánci nemají toho ani dnes, natož tehdy.

V druhém oddílu, který se zove „Poměr к tvaru půdy" podrobně rozbírá se poměr černohorsko-turecké hranice к povaze půdy.a vykládají se přesně a jasně příčiny odchylek v tom ohledu: strategické, politické neb etnické i náboženské a jako důsledek zápletek následkem této poslední skupiny příčin i komisní ohraničování. "—

V dalším oddílu se zkoumá poměr к obyvatelstvu po stránce národnostní a náboženské. Zde se taktéž obšírně, s velmi mnohými jednotlivostmi tvrdí, jaký je poměr černohorsko-turecké hranice к národnostem a vyznáním okolo ní. Autor ukazuje plné porozumění pro etnický vývoj na obou stranách dnešní hranice. Jen dvě drobnější věci nejsou přesné, nejprve: neřekl jsem v „K učíc h", že jsou i Drekaloviči srbského původu; za druhé, Balgacci chybně počítá Medun mezi dvojjazyčná města, neboť na Medunu nikdo nezná albánsky. Mrko j e v i č i, a ne „Mrkoviči".

V dalším velikém oddílu „Vztah к sídlům a poměrům hospodářský m" spisovatel přichází к pěkným a zajímavým výsledkům. Tak nejprve: že část hranice, která je v Přímoří, na Skaderském jezeru a v Zetě, nemá téměř žádného vztahu к hospodářským poměrům a že čím dále více poskytuje turecké straně možnost škodlivě účinkovati na černohorskou stranu. Zvláště dobře postřehl a vytkl autor veliký obchodní význam krajin okolo té části hranice, ve kterých vzniklo jedenáct obchodních stredísk; a potom, že černohorská strana v tom ohledu lépe stojí než turecká. —

Za druhý celek považuje spisovatel krajiny okolo hranice na řece Cijevně a přesně odlišuje v nich krajiny stále obydlené od druhých, které jsou osazeny pouze dočasně —. jako důsledek hlavně kočovného způsobu života v té oblasti jak u Srbů tak i u Albánců. A v souvislosti s tímto způsobem života shledává spisovatel, že jsou poměry na černohorské straně příznivější. Vysvětluje geomorfologickými a dopravními příčinami, že v těchto krajinách není ani jednoho obchodního střediska. Své výklady a závěry podpírá hojnými fakty. Avšak v přílišné horlivosti šel zde poněkud daleko, tak že místy má nadbytek nepotřebných detailů, které nemají významu pro otázky o hranici (na př. o druzích domů (kuce) a chýší (koliby) a o jejich různých názvech; o tom, které pohoří připadá některému bratrstvu a j.)

Třetí celek v tomto směru tvoří spisovateli krajiny okolo hranice na Limu a Taře. V té oblasti (vyjímaje nedosti známé turecké krajiny) mohl spisovatel pěkně rozlišovati tři kruhy krajů se stálými sídly, z nichž je každý obklíčen pásem dočasného obyvatelstva. Jeden z těch kruhů opírá se o pohoří Prokleti] e, druhý o K o m, a třetí je na řece Taře. Každý z nich má i svá zvláštní obchodní střediska, jichž vznik jest, jak spisovatel dobře poznamenává, důsledkem právě onoho kruhovitého uspořádání stále i dočasně osazených krajin.

Oddíl „Poměr к celkovému kulturnímu stavu" poskytuje nám celkový pohled na kulturní poměry okolo černohorsko-turecké hranice ve vztahu k samé hranici. To je zároveň i závěr spisovatelových úvah v oddílech předchozích. Autor dobře vystihuje značný rozdíl v státním zřízení i v síle státní moci na černohorské i na turecké straně a zcela pravidelně vyvozuje závěr, že černohorsko-turecká hranice znamená „kultúrnopolitickou