*

Dr. Čeněk Zíbrt, Markolt a Nevím v literatuře staročeské. V Praze 1909- Nákladem Čes. Akademie (Sbírka pramenů ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a v Slezsku, skupina I., řada II., čís. 8.) Str. (5), 264.

Po Lucidáři, Frantových Právech a Krohiánovi podává Č. Zíbrt v jmenované publikaci novou serii starších textů, jež byly kdysi' oblíbeným před metem prostonárodního čtení. Jsou to rozprávky Markoltovy, rozmarné čtení o panu „Nevím" a „Novina o velikém obru, v narrovské řeči sepsaná".

O českém Markoltovi, který se zachoval v jediném exempláři knížecí bibliotéky Lobkovické v Roudnici z r. 1608, poprvé podrobněji se rozhovořil Ant. Truhlář v Čas. Čes. Mus. 18,90. 53—65, kde slovy, po většině z originálu vzatými, vypravoval obsah, stanovil nepochybnou předlohu latinskou českého textu a podal přehlednou bibliografii předmětu. Co Ant. Truhlář pouze v hlavních- ryesch naznačil, to provedl dokonale Č. Zíbrt. Věrně otiskl staročeský text z unikátu Roudnického, vedle něho*) zmoder-nisovanou versi z tiskárny Škarniclovy v Uherské Skalici a k tomu připojil původní text latinského Markolta, který byl předlohou českému překladateli. Veliké ceny literárně historické je obsáhlý úvod, v němž pečlivě sestavena zevrubná historie o Markoltovi v literaturách evropských vůbec a české zvlášť.

Zprávy Zíbrtovy o stáří a historii českého Markolta jsou zvláště zajímavé a třeba se o nich zmíniti. Ant. Truhlář pronesl mínění, že prvotní forma českého překladu vznikla nepochybně téhož času, do něhož se klade první recense českého Ezópa, to jest na sklonku XV. st. Usuzoval tak hlavně z některých výrazů, v nichž je patrná shoda mezi českým Ezopem a Mar-koltem. Hypotesu Truhlářovu novými, přesvědčivými doklady podepřel Zíbrt. Ve Frantových Právech z r. 1518 nalézá se už zmínka o žertech a kratochvílích, jaké míval Salomon s Ma r kolte m. Z toho možno usuzo-vati, že skladatel Frantových Práv rozprávky Markoltovy dobře znal a to asi v českém rouše. Řada dalších dokladů, jež Zíbrt uvádí, neméně spolehlivě svědčí, jak se čtení Markoltových kratochvilných rozprávek v XVI. st. rozmohlo, když z nich vznikla rozmanitá úsloví, pořekadla a srovnání. V Rozmlouvání člověka stavu rytířského z r. 1554 se praví: „Jací to mravní lidé budou a kterak se taková z Markoltového lesu . к ř i v o 1 a k á dřeva podaří." Tomáš Bavorovský r. 1557 si stěžuje: „Žádnému ještě zbráněno a zapovědíno není, aby Práv Frantových, rozprávek Markoltových, kronik smyšlených a jiných světských, někdy dosti oplzlých kněh čítati neměl." Zvláště došlo obliby u Čechů pořekadlo o ženě škaredé, šeredné, že je to Markoltova žena, dcera nebo sestra. Tomáš Rešel Hradecký (Kniha Jezusa Syracha r. 1561) zmiňuje se o šeredné M a r-koltově dceři a o nešoušné Markoltově sestře, kromě toho nazývá hrou Markoltovou zlořády a nectnosti, kterých se dopouštějí pijáci rozjarení při nemírných přípitcích-

V seznamu knih od biskupa Olomouckého r. 1567 dovolených prodá-vati na trzích jmenuje se také kronika kratochvilná o rozmlouvání krále Ša-