str. 175
se o zvědavé ženě), ale vedle nich: zas už vozí do Svratouchu hrnce (říká se o tom, kdo hlučně spí; dávno už hrnčířství ve Svratce u Litomyšle ztratilo svůj původní význam a dosud se pořekadlo to zachovalo); vypadá jako Brocká smrt, jako lanškrounská smrt (podle kostlivce na radnici brodské); v Mejtě nalejvaj, bude pršet (obyčejně z Vys- Mýta se valí na Litomyšl deštivé a bouřlivé mraky) a pod. Odkud je na př. takové pořekadlo jako: „smrdí jako Diana", jež budeme pak hledati pod heslem „Diana"? A takových bude nesčíslné množství. Co se tu nalezne nových odstínů a detailů národního podání, dosud neprozkoumaných, podaří-li se je aspoň z větší části všechny sebrati! A co také materiálu jazykového! Takové doklady jako dialektické „usatoniti se" od „satan", nebo ustrnulý imperativ ve výraze „to bych n e-chval-tomu špatně pochodu" (oba doklady výchčes.) a tak podobné obraty a vazby budou důležitým příspěvkem nejen к lidovědě, ale i k ja-zykozpytu českému ... To však bude možno zevrubně probrati a ukázati, až Flajšhansova česká přísloví budou úplná a uceleně v našich rukou. Zatím možno jen stanovití, že je to dílo významu epochálního a ceny trvalé. Ukazuje nám našeho badatele v nové jeho činnosti a neúmorné práci, jež je vlastně jen začátkem a uvedením k celé řadě prací nových a dalších. Josef Pátá.
*
Hrvatské národné pjesme. Skupila i izdala Matica Hrvatska. Knjiga 5. Drugi odio: Ženské pjesme. Romance i balade. Zagreb 1909.
„Matica Hrvatska" rozhodla se před lety vydávati rozsáhlou sbírku lidových písní, která by podávala materiál pokud možno úplný a kriticky zpracovaný. První 4 svazky obsahují písně junácke, v dalších třech (tvořících oddíl druhý) budou písně „ženské". Loni vyšel sv. 5.
Hned předem třeba poznamenati, že vydavatel, Dr. Nikola Andrić rozřešil svůj úkol znamenitě. Nepřeháním, řeknu-li, že mimo sbírku Štre-keljovu a některé edice maloruské a velikoruské*) má slovanská literatura písňová málo sbírek podobné hodnoty vědecké. К obsáhlé sbírce (celkem 219 písní) jest připojen dodatek, v němž Dr. Andrić otiskl varianty, kritické poznámky a — což je nejcennější — srovnal texty s ostatními sbírkami. Zejména tato práce srovnávací, k níž autor použil třiceti tištěných sbírek chrvatských a srbských, zvyšuje neobyčejně cenu díla.
V závěru jest připojen rejstřík rukopisných sborníků a sběratelů, jejichž písně jsou otištěny a seznam míst a krajů, kde písně zapsány.
Dělení písní působí všude obtíže. Lze ovšem v každé lidové poesii stanovití několik velkých skupin, ale vždy najdeme útvary přechodní a pak, podrobné další dělení těchto rozsáhlých celků nelze téměř nikdy provésti beze zbytku. O tom zmiňuje se také Andrić ve stručné předmluvě. Od dob Vukových zachovávají vydavatelé rozdělení na písně „mužské" a „ženské", ani toto — velmi všeobecné — dělení nevyhovuje plně, neboť některé písně „ženské" podobají se více junáckym než ženským.
Podle údajů Andričových najdeme nejvíce těchto polomužských písní v čistě chrvatských krajích a na ostrovech a pozoruhodné jest, že nejvíce a nej delších písní toho druhu dodaly matičním sběratelům ženy.
Své míněni, že písně lyrické a staré ballady udržují se v paměti generací výlučně zásluhou žen, odůvodňuje Dr. Andrić svými zkušenostmi ze života lidu. Dívky oživují svým zpěvem tance a také „na posijelima" zpívají dívky,
*) Na př. maloruská sbírka Antonoviče-Dragomanova, sborník Hrin-čenkův, velikoruské byliny od Grigorjeva atd.
