hoši naslouchají milostným písním dívek, balladám starších žen a junáckym písním guslarů. Z rukopisné sbírky A. Rodiča (z r. 1846) sděluje Andrič zajímavé pozorování o rozdílů písní lyrických a epických. Rodičovi zpívala jeho matka a jistá dívka. Dívka „pjevala" samé písně, jež se zpívají při tanci a večer před domem- Matka zase ,,kazivala" „pjesme stalinské" t. j.-písně epické rázu balladického. Jest to starý rozdíl mezi singen a sagen, známý z poesie středohornoněmecké.

Tyto písně „stalinské" tvoří právě obsah 5. sv. sbírky matiční.

Názor, že ženy lépe podržují v paměti staré písně, vede Andriče к zajímavé theorii o vzniku některých písní junáckych: ženy zachovaly v paměti zbytky starých písní a předaly je mužům, aby je upravili: úkolem mužů bylo, opatřiti písně novými jmény a připojiti je к osobám známých herou, neboť čistých junáckych písní ze starých dob je málo- O této theorii, kterou Dr. Andrič dokazuje v dodatku několika příklady, zmíním se ještě podrobněji, zde připojuji několik poznámek o úpravě sbírky.

Dbaje zásad stanovených v I. sv. vydání Matice otiskl Dr. Andrič texty přesně podle zápisů beze všeho opravování a upravování, šetře při tom úzkostlivě všech zvláštností dialektických. Všech 219 písní jest rozděleno na „kola" (celkem 11), při čemž autor hleděl shrnouti obdobné motivy v jeden celek. Tu a tam by snad někdo chtěl míti jiné seskupení, ale kdo zná obtíže takového třídění, uzná, že by bylo nesnadno děliti v podstatě jinak. Ostatně písně jsou opatřeny velmi informativními nadpisy, tak že již z titulu vyčteme hlavní rys obsahu. К písním jest všude připojen výklad tureckých slov, čímž jest četba usnadněna. Ježto kniha jest podle tendencí Matice určena i pro širší kruhy čtenářů, prodává se dvojí vydání: jedno obsahuje jen text, к druhému jest připojen dodatek s poznámkami.

V celku musíme býti Dru Andričovi a Matici vděčni za tuto krásnou knihu, která vyvolává množství otázek a podává spolu materiál к jejich řešení.

Považuji za správné, že pan vydavatel upustil od obvyklého označení „ženské písně" a zvoliv název „ballady a romance" naznačil již ráz obsahu, neboť tyto písně epické namnoze stýkají se — zejména po stránce látkové — se západoevropskými balladami. I to schvaluji, že Dr. Andrič upustil od neplodného theoretisování a nepokoušel se rozlišiti ballady od romancí, ježto v oblasti poesie lidové (o umělé to ostatně platí také), kde nedovedeme ani přesně rozlišiti epiku odlyriky, jest úspěšnost dělení toho druhu pochybná.

К nejzajímavějším problémům patří ovšem poměr těchto písní balladi-ckých k junáckym.' Uvedl jsem již názor Andričův, že přemnohé zpěvy junácké jsou vlastně obměněné staré ballady, jež prostřednictvím žen dostaly se к mužským pěvcům. Jako doklad uvádí Andrič balladu o zlé matce. Chce se zbaviti svého syna, jenž nesouhlasí s novým sňatkem matčiným. Vymyslí lest: Předstírá nemoc a pošle syna pro vodu do lesnatých hor, kde naň číhá milenec. Syn však pozná lesť, zabije milence a ve vodě přináší matce milencovy oči, nebo krev jeho místo vody atd.

Dr. Andrič poznamenává, že ballady tohoto motivu „se javlja(ju) u silním varijantama na cijelom opsegu našega narodnoga teritorija" str. XVII.); jeho údaje mohou doplniti, neboť najdeme týž motiv i v písních slovinských. Štrekelj Slov. nar. pes. I. 213 (č. 139) *) otiskl píseň „Rošlín