in Vrjanko", jež patří к četným variantům zmíněné ballady. A tento balla-dický motiv najdeme v junáckém zpěvu pod titulem „Smrt Baja Pivljanina".

Stačí mi prozatím, že jsem na theorii Andričovu upozornil; podrobnější rozbor přesahuje rámec tohoto referátu. Varoval bych jen před přílišným generalisováním, neboť srovnání s obdobnými poměry u jiných národů ukazuje, že i opačný postup je možný. Ze všech básnických druhů lidové poesie slovanské mohli bychom k junáckym zpěvům nejspíše ještě přirov-nati maloruskou dumu. A právě tam najdeme případy zcela opačné.

Ziteckij, vynikající znalec maloruské poesie provedl (Кiев. Стар. 1892, tom. 39 str. .25.) zajímavé srovnání: Srovnává dva varianty dumy o Konovčenkovi a sice haličský variant Holovackého a ukrajinský Maksimo-vičův. Var. Holovackého jest již změněn v historickou píseň s obvyklým veršovým rozměrem, který se zachovává v celém textu. Zmizelo dobové zabarvení, podrobnosti, jména atd., příběh se odpoutal od ukrajinské půdy a má ráz motivů obvyklých v balladických písních. Na obdobný rozdíl mezi haličskými a ukrajinskými varianty písně o Bajdovi upozorňují Anto-novič-Dragomanov I. str. 145 n. Variant Rulikowského, jenž jest — jak vydavatelé (str. 155) podotkli —l pod vlivem církevněknižním, zachovává přísně ton dumy. Naproti tomu varianty haličské kloní se к ostatní epice lidové. Plyne to ostatně i z obsahu, z něhož mizejí historické rysy ustupujíce živlům pohádkovým.

Zde máme tedy konkrétní doklady zcela opačného postupu, než předpokládá Dr. Andrić a snad by se jich našlo více; sledujme však raději dále analogii mezi poměry maloruskými a jihoslovanskými- Duma i jihoslovanské zpěvy junácké vznikly za obdobných podmínek historických. Maloruský národ bojující s mocnými sousedy, Poláky, carstvem moskevským a na jihu se strašlivou mocí turecko-tatarskou organisuje se vojensky. A v těchto dobách společného nebezpečí a společné duševní úrovně, kdy kozák i hetman stáli svorně proti společnému nepříteli, vykvetla kozácka duma. Kozáctvo zahynulo neshodami mezi širokými vrstvami lidovými a bohatými rodinami; a tyto neshody, jejichž příčinou byla rostoucí kulturní differenciace vrstev národních, zničily též dumu. A stejně bylo u Jihoálovanů, kde glavari i prostí junáci naslouchali zpěvům o recích lidového eposu a kde teprve v naší době lidová epika dohasína.

V Haliči, vzdálené od sopečné půdy ukrajinské, se duma vlastně nikdy pevně nezakotvila. Za to však jsou varianty ballad zapsaných v Haliči mnohem rázovitější a starobylejší. Není v tom jistá shoda se zprávami Andii-čovými, že nejvíce ballad byle zapsáno га území chrvatském a na ostrovech, tedy v krajích, kam vliv sociálních a kulturrích poměrů, tak důležitých pro vznik junáckych písní, zasahoval slaběji?

Otázka o poměru písní epických k balladám jest tím zajímavější, ježto podrobným rozborem by se ukázalo, že v dikci básnické se velmi shodují. Jest dvojí druh těchto ballad: jedny blíží se metrem i dikcí junáckym, jiné zase rozměrem podobají se spíše lyrickým písním tanečním nebo obřadovým. Sestavil jsem si před časem velmi rozsáhlý rejstřík oněch typických veršů, jež najdeme nejen v písních junáckych, ale i v balladach; uvedu aspoň jeden doklad.

То изусти, па душицу пусти. Vuk*) II. 75 (v. 182); 107 (v. 260); 180 (v. 63—4), 459 (v. 295); 478 (v. 220); 501 (v. 103); 505 (v. 115);