kami do Semachu a odtud na Krim, přešel Volgu a přišel na Ural. Byl však nucen s částí svých kibitek odejiti na Mangišlak a do Abul-Chanu.

Kraj, kterýž dnešní dobou obývají turkomanská plemena, náležel dříve Peršanům. Později když se rozšířil islam, vládla zde arabská dynastie. V Mervě vládla v XI. stol. a vládne turkomanská dynastie Seldžuků, leč v XIV. a XVI. stol. pod nadvládou Mongolů je vystřídaly perské dynastie Sefevidův. Po smrti Nadir-Šacha r. 1747 vládli Mervům bucharští chánové, až r. v 1820 význam Mervy padl.

Turkomanská plemena se pak rozešla v různé směry, někteří zůstali ve své perské vlasti. Jiní odešh v poddanství tehdy silného Chivského chanstva. Z cizích nepřátel Turkomanů byli největší a nejsilnější у XVII. a XVIII. stol. Peršané a Chivinci.

V dobách, kdy na ně činili jejich nepřátelé nájezdy, vyhledali si lepší místa a kočovali v různých zemích. V držebnosti Chivských, Bucharských a Perských žili Turkomani povždy až do XIX. stol., kdy Rusko trvale opanovalo kraj. R. 1881 pochodem Skobeleva a vzetím pevnosti Gok-Teke byla na vždy zlomena moc největšího nepřítele Turkomanů a Tekynců.

Dnešní dobou jsou hlavní plemena turkomanská rozdělena na mnoho různě pojmenovaných rodů, obývajících oasy. Každé plemeno rozděleno jest na různé rody. Největší jsou počtem kibitek, 36.800, Teke; Sarikové 7290 kibitek a t. d. Mnohé kočovnické rody Iomodů jsou ve dvojím poddanství, perském a ruském.

Vyrábění koberců a všelikého druhu tkaní z vlny jest specialností kočovních a polousedlých Turkomanů. Plemena arabského původu a Turci, žijící v usedlostech, nezaměstnávají se touto výrobou, mimo arabská plemena, žijící kolem města Dynau v Buchaře.

Západní učenci, kteří se zabývají studiem koberců, praví autor, jsou toho náhledu, že výroba kobercová vzala svůj původ v Egyptě a Assyrii, kde rozkvetla první kultura.

O starobylosti kobercové svědčí především bible, v níž poučuje Mojžíš, jak se musí tabernakul pokrývati střídavě koberci. Na černém asijském obelisku Salmanasara IL, který zvítězil nad israelským králem, lze viděti dva těžké koberce s třásněmi, nesené na žertvách.

Studiem kobercovým zabýval se nejnovější dobou Georg Berwood, „Easter Carpets". Domnívá se, že základ ke kobercové ornamentice podaly eufratské kresby, na nichž jsou vyobrazeny geniové, polozvířata, květy a pod. Dle jeho náhledu shodují se v ornamentice i v barvách kavkazské, kurdi-stanské a středoasijské koberce s assyrskými a babylonskými, z/nichž ovšem není ničeho zachováno, kromě vyobrazení na basreliefech. Dle písemných záznamů a ukázek biblických možno se přesvědčiti, že dnešní středoasijské a indostanské koberce se úplně shodují s oněmi, jichž bylo používáno u dvorů a ve chrámech staré Assyrie a Indie. Dle dekorativních podobností jsou tytéž a z toho jest patrno, že ony vzory, jaké vidíme dnes na orientalských kobercích, pocházejí z doby 1000—600 let př. Kr. Týž náhled sdílí N. N. Šavrova „Kobercová výroba v Malé Asii" a praví, že zvláště koberce maloasijské jsou starobylé, a že kolébkou jejich byly břehy Nilu, Tigridu a Eufratu, odkudž postupně se šířila kultura, která vnikla na všechny strany do různých zemí. Tento náhled jest všeobecný, očividně ustálen i nemáme dostatečných důkazů ani příčin, abychom jej popírali, leč během času a důkladnějšími studiemi bude snad možno vnésti více světla do temna a zjistiti původ turkomanských ornamentů.