• Německý spisovatel Semper míní, že první umělec vzal si vzor ke svému ornamentu z pletení, zhotoveného z různých stébel, pročež musel býti také první vzor- rovnočárný. Karl von Steinen: „Prähistorische Zeichen und Ornamente" porovnává kresby základních čtverců a osmiúhelníků prvo-počátečnéhó ornamentu s hnízdy čápů, což není pravděpodobno, neboť nemohlo primitivnímu člověku přijití na mysl, aby si byl takový složitý ornament vymyshl. Riegel v „Altorientalische Teppiche" 1891 popírá, že rovnočárný ornament byl by nižší formou ornamentiky a nesouhlasí' se Sem-perem. Praví, že vzory kobercové tkaní byly vymíněny samou technikou výrobku. Míní, že tkaniny, znázorněné na starých, kamenných pomnících, jsou první ukázkou tkaní. Mezi jiným shledává, že se nedá starší výroba koberců historicky dokázati, než z XV. a XVI. stol., ačkoliv Karabaček popisuj e koberec ze XIV. stol. Také nesdílí náhled, že květový nebo křivočárný ornament jest asijský a rovnočárný turkomanský. On rozděluje koberce na perské a smyrenské, prvnější pak zvláště na perské a kočovnické, což jest však libovolné a nepřibližuje nás к základní otázce, jaký má vztah ornament-k národnosti. Dle jeho náhledu nemůže býti prý řeči o národním ornamente kočovních plemen, jest to pouhá hra linií a naivní kopírování přírody, čistě geometrické figury, čtverce, romby, polygony a nejprostším způsobem stilisovaná zvířata, stromy a t. d. Dle toho jest pochybno, měl-li Riegel po ruce dosti materiálu pro svoje rozhodné vývody. Nevěděl, že kočovníci bývají rozličného původu, a že kobercové práce bývají velmi rozmanité jak na vzorech, tak i v barvách a technice, tak že neexistuji vůbec docela žádné koberce, jichž by bylo možno nazvat kočovnickými.

Hledíme-li na pěkné vzory turkomanských „čovalů", na odstíny a neobyčejné sestavení barev, jakých téměř na celém světě nenalézáme, a srovná -váme-li vše to s ubohou životní úpravou dnešních obyvatel stepí ve Střední Asii, dere se nám na mysl otázka, odkud se vzal tento jemný smysl pro krásu ornamentů, tento vkus ve volbě barev u lidí tak prostých a skromných? Pochází výroba turkomanských koberců z oné bohaté doby stojící na vysokém stupni kultury a po pádu jejím, když oni dříve usedlí národové stálým stěhováním stali se kočovnými, onu výrobu podrželi ve svém novém spůsobu života? Možno také, že celá věc se dá prostě vysvětliti tím, že kočovníci unášeli ze sousedních zemí ženy, které pracovaly koberce a to dle vzorů, jaké se byly naučily dělati doma. Možné jest obé. Leč tím není ještě materiál dostatečně zpracován.

Ani estetický cit, ani psychologie tvoření nedovoluje nám tvrditi, že všechny "ty-'tovnočárové, překrásné ornamenty jsou příznakem prvotní primitivní kultury. Porovnáme-li turkomanské výrobky s nejlepšími perskými koberci, nevíme, kterým dáti přednost, zda oné umělecké tvorbě napodobující květiny a zvířata, či onomu ornamentu, v němž převládá idea abstraktní, geometrická. V pozdější době, kdy se rozšířil islam ve Střední Asii, lze pozorovati mohamedánsky a arabský vliv. Leč Arabové sotva mohli býti zakladateli tohoto kobercového umění, neboť, kromě jediného města Dinau v Buchaře nepracují Arabové koberce. A i u těch, kteří se zabývají tkaním koberců, jest ornament docela odlišný od turkomanského. Na každý pád zříme ustálenost v typech turkomanských koberců. Patrně se udrželo to nejlepší a nejkrásnější, jemuž hrozí zkáza podmínkami dnešní civi-lisace naší, vandalismus současného života, ničící všechnu samorostlou krásu.

Pozornost svou věnujeme hlavně turkomanskému ornamentu obyvatelů zakaspijských krajů, v Buchaře a Afganistanu. Turkomanské koberce na-