lézáme též u kočovnických plemen v končinách Persie a Turecka, avšak nejsou do rámců této práce pojaty. Srovnáváme-li zakaspické, bucharské a afganské koberce s perskými, indickými a chotanskými (západ. Čína), pozorujeme, jak veliké jsou rozdíly mezi nimi, jak ve vzoru tak i v barvách.

Úlohou práce Bogoljubova jest zejména zjistiti rozšíření rovnočárového ornamentu kobercového u Turkomanů, zejména zakaspického kraje též i u bu-charských i 'afganských. Koberce kokandské, praví mezi jiným,, většinou kirgizské práce jeví taktéž ornamenty rovnočáré, . někdy křivými liniemi spojené (koberce andizanské), na nichž se jeví vliv západní Číny. Mimochodem budiž řečeno, že ornament kavkazkých koberců má podobu g perskými i s turkomanskými; také mnoho společného v ornamentech mají Kurdové s Turkomany. Je-li příčinou této shody prostě jen převzetí ornamentů nebo leží-li v jiném vlivu, na př. v častém stěhování národů s jihu na sever, přes Kavkaz, bude snad možno určitěji, bližším šetřením a srovnávacími studiemi naznačiti.

Autor kobercového díla píše dále, že dnešní dobou ztrácejí všechny lidové výrobky velmi lehce svou cenu a originalitu. Koberce neztrácejí pouze jemnost vzorů než i původní krásu barev. Evropští kupci, vyhovujíce modě a poptávce rozmařilých Evropanů, objevují se v nej vzdálenějších bazarech a temných aulech i ve středu samých kočovních národů. Penězi získají si majitele koberců a svádějí ho к prodeji. Ten často ani nezná cenu svého majetku. Tím spůsobem vyveze se to nej krásnější, nej cennější a nejpůvod-nější i nejstarobylejší, to se pak ani více nepracuje. Tkalci koberců přestávají si hleděti svého původního rodinného zaměstknání a snaží se pouze vy-hovovati vkusu cizích kupců dělajíce věci, vypočítané jen pro efekt a majíce jedině své obohacení na zřeteli. Dělají pak též výrobky méně pracné. Tím spůsobem vytrácí se cenné, a proto jest nutno sebrati a zachrániti, co se ještě dá nalézti.

Má-li míti koberec a kobercový ornament historickou cenu, musí se alespoň přibližně zjistiti, kde byl pracován a kterou dobu asi, poněvadž jen v takovém pádu může sloužiti za poučný materiál.

V podrobných monografiích se často velmi důkladně rozbírá technika, tkanina, ladnost barev, estetické přednosti vzorů, ale etnografická a historická část zůstává nepovšimnuta. Takovým nedopatřením nebude lze upotře-biti ornamentní materiál к určení a zjištění vzájemného působení na různé kultury v životě národů. Dosud jest v tom mnoho temného a problematického, leč zpracováním materiálu bude snad možno určiti spojitost ornamentu, které mohou sloužiti za hieroglyfy a jak egyptologové čtou nadpisy na monumentech, tak by čisti mohli v kresbách koberců, v torbách a proužcích, jimiž se „čovaly" připevňují ke kibitkám a vůbec v orna-mentice kobercové. ,:

Turkomani pracují kobercové výrobky kosmy (t. j. tenké plstě к pokrytí kibitek), vlasové plstě bílé a šedivé, pokrývky a houně na koně a. ną ověšení stěn kibitek a na podlahu. Nejlepší kosmy jsou jomudské; „palassy" t. j. stříhané koberce, tak zvané aksamitové ,„čovaly" z hedbáví nebo z vlny, „ensi" к zavěšení vchodů ke kibitkám a malé koberce zvané „namazliky" (malované) mimo to pytle se zevnější kobercovou prací, větší „čovaly" nebo menší torby pásky, brašny к přehození a „kurdžimy" ku okrášlení dveří, podobné našim lambrekinům, pak obojky pro velbloudy a pod.

Všechny větší turkomanské koberce dlouhé pracují se z vlny perských тг tekinských ovec „charči". К barvení vlny upotřebují se, pro láci, poslední