přece jest vzor na něm vyšitý, velmi starý, dle tvrzení Turkomanky, která jej zhotovila.

Nejkrásnější jomudské koberce jsou plemene čaudorského, z nichž jeden vyobrazen na tab. XXIII. K jomudským kobercům náleží práce na tab. XXI. a XXII. plemene Goklanů, z aule Kara na řece Sumbaře. Výkresy jsou velmi primitivní a dle toho lze souditi, že umění kobercové u Goklanů stojí na nižším stupni, proti druhým.

Ostatní tabulky podávají všeliké koberce a jiné předměty s kobercovou technikou různých plemen a rodů středoasijských kočovních národů, z nichž zasluhuje ještě zvláštního upozornění koberec na tab. XXIV., na jehož výkresu jest patrný vliv dalekého čínského východu.

Druhá polovice kobercového alba ovšem jest taktéž krásně a bohatě vyzdobena. V textu rozbírá Bogoljubov taktéž ornamenty koberců a uvádí, kterým plemenem neb rodem byl koberec pracován. Praví, že také kočovníci, jako každý národ, zůstavili svým potomkům netoliko resultáty své práce, nýbrž i projev své duše. Přispůsobivše se přírodě, žijíce v širých pouštích Střední Asie, přirozeně věnovali zvláště svou pozornost a estetické vnímání svým kobercům, které hrály a hrají v jejich žití tak důležitou úlohu.-

Kočovníci měli také některé přednosti před pevně usedlými národy, zejména co se týče trvanlivosti těchto ručních pamětníků při vší pomíje-jícnosti jejich. Zejména v některých místech, která byla ve známých geologických epochách zahubena nebo zemětřesením zničena (okolí jezera Issy-Kul), při čemž lehce vše přišlo na zmar, kdežto lehké přenosné živobytí kočovníků málo utrpělo a lehce bylo všechny předměty domácnosti jejich uchrániti před zničením. Kulturní rozkvět jejich by zasluhoval větší pozornosti a Bogoljubov myslí, že postupem doby, kdy bude o předmětu tomto více studií ustálenějších, nalezne se klíč к mnohým vývodům o minulosti kočovníků. Ovšem pro tuto úlohu jest třeba vytrvalé a klopotné práce.

Mezi koberci vyobrazenými v albu uvádíme dle autora jako nej-starší velmi starý, tudíž zajímavý koberec karakalpakský, 150 let starý, který koupen byl na bazaru v Samarkandě ve stavu velmi bídném, tak že sotva bylo možno pro výkres sestaviti větší a méně poškozenou čtvrtku koberce. Na štěstí získán ještě jeden koberec nový, téhož vzoru, což dokazuje, jak ustáleny jsou vzory kobercové a jak se udržují do dnešní doby ze starých časů. Zajímavé jsou v tomto koberci stylisované polovice ptáků. Mezi sty-hsovanými zvířaty spatřujeme také psy, což svědčí o tom, že vzor koberce pochází z doby, kdy- již byl pes, dnešním podobný, ochočen. Karakalpakové žijí nyní v Chivě a při Amu-Darji.

V koberci na tab. XXVI. jsou zajímaví stylisovaní ptáčci s dlouhými krky, kteří se opakují ve všech rozích koberce i ve středu růžic a mají podobu stepních ptáků. Bogoljubov se domnívá, že tato ptačí hlava s dlouhou šijí byla rodinným znakem jistého plemene.

Na všech ostatních kobercích lze pozorovati jakous podobu ornamentů, vzorů mezi sebou, i cizí vliv. Co do zajímavosti práce jest koberec na tab. XXXII, bašírský. Výkres jest týž, jaký jest na kobercích prostřených na kamenné podlaze v mešitě Šach-Zinda v Samarkandě. Jest zajímavý tím, že lze pozorovati, jak tkadlec při práci jaksi improvisoval, nepracuje z počátku žádný určitý vzor, až teprve během práce zkoušel, aniž chtěl vytvořiti nějaký styl.

Na všech ostatních tabulkách, jak barevných, tak černých vidíme nejstarší a nejkrásnější vzory koberců nejrůznějších kočovnických plemen