Střední Asie. Autor rozbírá vzor i barvy každého koberce zvlášť, uvádí stáří každého předmětu i místo, kde byl pracován, kde a kdy koupen.

Dílu jest přiložena etnografická a průmyslová mapa zakaspického kraje, s některými sousedními usedlostmi v Chivsku a při řece Amu-Darji, částečně také Buchary a Afganistanu. Severní část Krásnovodského a větší část Mangišlakského újezda jest obývána Kirgizy, zakaspická část Turkomany různých rodů a pokolení. Territoria jimi zabraná označena jsou čarami rozličných barev dle hlavních plemen; arabská a turecká plemena, kťerá se odnárodnila, jsou označena jednou barvou. Pokud bylo možno autoru přibližně určití centra vyrábění koberců různých typů, jsou označena na mapě bílými kolečky. Na některých místech ve větších usedlostech jsou bazary blíže aulů, kde se koberce pracují, kam obchodníci zacházejí a jezdí nezřídka i po aulech, aby zakoupih zbytky starých koberců a objednávají dle nich nové. Větší sklady kobercové jsou v Samarkandě a Buchaře, pak v Mervě. Poslední dobou byl trh kobercový v Afganistane velmi těžký, cena koberců valně stoupla, jelikož bylo koberců na trhu málo. Hlavní příčinou zdražení koberců a klesnutí tohoto výrobku spočívala v tom, že se tato ženská práce zdražila. Do r. 1881 vyplácelo se denně několik kopejek dělnicím. Když však se Tekinci vzbouřili a jejich poměry se zlepšily, tu práce turkomanských žen zvýšila se,v ceně na 40—50 kop. na den, což bylo přiraženo na koberce; při tom však jakost koberců poklesla následkem zavedení anilinových lacinějších, leč špatnějších barev.

Ke konci svého díla praví autor, že cíl jeho práce bude dostižen, když se mu podaří obrátiti pozornost historiků na středoasijské koberce jako na historickou památku. Mezi jiným připomíná, že život i výrobky kočovních národů lehce podléhají změně, zejména, kdy civilisace se všech stran se dere k nim a kazí všechno svérázné, pročež jest na čase sebrati svérázný materiál — tkaniny a koberce |— a zpracovati vše pro správné vývody.

Dílo Bogoljubova jest vydáno ruským a francouzským jazykem. Autor sestavil svůj materiál metodicky dle skupin a typů ornamentů, jež kriticky rozebral a poukázal к mylným náhledům cizích autorů. Se stránky etnografické i umělecké jest dílo velezajímavé a lze je vřaditi v přední díla toho druhu. Historika i etnografa pobádá к úvahám a studiím, jimž dává jiný směr, než jak posud badatelé se brali, majíce výklady západních učenců za neomylné a směrodatné.

*

uspořádána v červnu 1910. Úkolem jejím je ukázat jednak souvislost dobré současné krajky se starou českou krajkou lidovou, jednak srovnáním krajek dobrých a imitací zvyšovati zájem o cennou českou krajku. Proto není výstavka otevřena a zpřístupněna obecenstvu jen jako mrtvý materiál musejní, nýbrž doprovázena živým slovem. Výklad na výstavce podají laskavě mpí. M. Kvěchová, jednatelka Zádruhy a slč. R. Bíbová odborná učitelka