z ok. Debrského v Makedonii. Oděna jest v dlouhé pestře vyšívané košile se širokými rukávy, přepnuta tkanou úzkou pasemkou s dlouhým, červeným harassovým třepením, které sahá až skoro к zemi. Její tkaný pás sepíná stříbrná spona a hlavu kryje čtyřcípová, plátěná, vkusně vyšívaná šatka, na jejíž krajích a rohách připevněny jsou dlouhé, červené svazky vlněného třepení, jejichž tíže šatku к temnému vlasu přidržuje a částečně zakrývá čelenku z penízků a cetek navléknutou za pásek penízky pošitý pod bradou.

Další figurína představuje nevěstu ze Šarské Planiny v Starém Srbsku. Kroj nevěsty nejdéle zachovává některé dávno již odložené části krojové, jejichž dřívější účel a symbolický význam z mysli lidu dávno vymizel. Sarská nevěsta pozoruhodná jest úpravou hlavy ze samých penízků, připomínající staré pancířové čepce barbarských bojovníků z dob minulých. Také celá prsa a hrudí nevěsty pokryta jsou malými ozdobnými plíšky jako pancéřem. Také ostatní části kroje nevěsty jsou starodávné, typické, hojně vyšíváním zdobené.

Rovněž starodávný a velmi zajímavý, však jest odložen již kroj nevěsty z Bitolje (Makedonie). Z domácí příze utkaná a vyšíváním zdobená šuba, těžké pestro-tkané zástěry zdobené třepením s mosaznými plíšky a sklennými korálky vzadu a napřed uvázané, zejména zvláštní, až šestnáct metrů dlouhé a na dva prsty široké hnědé vlněné šňůry, které nevěstě bývají v propletených kličkách, aby se mohla ohnouti, kolem pasu obtočeny, k tomu pás s postříbřenými sponami a okrasami se stříbrným šperkem z mincí na hrdle činí celý oblek velice těžkým, však přece ještě bývala nevěstě na mnohých šňůrách visící torba naplněná písKem vzadu až skoro k zemi dosahující uvazována a tím tíha celého šatu stoupila až na 50 kg. Těžké toto roucho a zvláště naplněná torba s pískem a zajisté nepříjemná šňůra má naznačiti, že dívka stanouc se ženou přijímá na sebe starosti a tíhu života.

Další dva kroje žen z okolí Bělehradu a žena z Kosova pole jsou podobné krojům slováckým, za to nevěsta z Prizrenu v bohatém kroji hedvábném, skvostně vyšívaném jest úplně orientalkou.

Malé děcko z Prizrenu v malované nízké kolébee, zavinuté v plátno, bývá šatou přes čelo uvázáno ke kolébce, čímž jest lebka trochu deformována a čelo na zad skloněno, což též na nevěstě jest patrno. Další kroje jsou: Žena a muž z Dalmácie, nevěsta z Golubince (Srem) s pentlíkem ż penízků, květin a pentlí a bohatá žena z Priedoru v Bosně se zlatem vyšívaným spodním rouchem.

Nanejvýš zajímavé jsou různými technikami provedené tkaniny, které Jihoslovanka na starodávném stavu tká. Od nejhrubší huně a koberců počínaje, až do jemného krepu, podobné látce s hedvábnými pruhy, různým způsobem pracované vyrábí srbská žena.

Pí. Jelice Belovič-Bernardzikovska, znalkyně textilních prací juhoslovanských, upozornila nás na zvláštní druh tkaní, t. zv. „prebiranje", při kterém pouze prsty bez jakéhokoli nástroje při tkaní vplétá přibranými vlákny do osnovy všeliké ornamenty a ciráty. Tento způsob jemné práce jest velmi vzácný, málo se již pracuje a bývá prý cizinci a zvláště Angličany zlatem vážen.

Jemná průzračná látka dovoluje ženě jihoslovanské ohnivými barvami a zlatem vyšiti roucha pohádková, nadýchaná poesií jižního podnebí. Jelikož v Orientu a na jihu jest většinou zvyk seděti na zemi, proto také jest výroba koberců všeobecná a také Srbka tká koberce na způsob orientalských. Staré koberce jsou velmi pěkné, ladně zbarvené a vzory ušlechtilé. Nové koberce však postrádají tlumené barvy, jelikož přirozené bylinné barvení zatlačováno levnějšími barvami anilinovými. Působením „evropské kultury" pronikají dále mezi lid srbský ohyzdné vzory jako na př. veliké červené, žluté a.modré růže a květy, jaké panovaly u nás v letech 70tých, kde vkus všeobecně poklesl na nízký stupeň.

Mezi množstvím krásných gobelínových a různými technikami pracovaných koberců zajímal mne koberec, vlastně houně z dlouhé ovčí vlný, pestrobarevný, tkaný chudými ženami, к němuž si vlnu různě obarvují rozličnou březulkou. i Utkané, jsou velmi řídké, však pak se máčejí ve vodě, čímž se srazí, ku posledu se tlukou na rubu zvláštními palicemi, aby byly hladké a se narovnaly. Barva na těchto kobercích jest stálobarevná a jsou velice teplé a trvanlivé, hodily by se výborně na zimu do dětských, ložnic, též do saní a vozů. Úlohou společenstev pro povznesení domácího průmyslu zejména „zádruh" jest, aby se přičinila, by také domácí tkalcoynictví se pozvedlo. Hojné vyšívání ukazuje úžasnou bohatost ornamentu různými technikami provedené v barvách ohnivých a ladných.

Paní Jelica Belovič-Bernardzikovska v Sarajevo popisuje úžasnou bohatost různých technik, jen ve vyšívání se zlatem napočetla osmnáct různých stehů.