Vzorná akuratessa, až úzkostlivé, vzorné provedení technické ve vyšívaní našem ustupuje na jihu více ležérnímu provedení technickému, kterou jemné látky vyžadují a zračí se v nich též vznětlivá a ohnivější povaha lidu na jihu.

V ornamentech juhoslovanských jest zřejmá příbuznost s našimi vzory českoslovanskými. Stilisovaná chrpa neb karafiátek, růže, hrozen, stromeček, jablíčko a srdéčko doprovázejí malé po d ob к у ptačí (kohouti) a pávi, zhusta i jeleni neb koníci s jezdci. Mnohdy jsou na šátečku neb šerpě vyplněné rohy řadou malých kohoutků buď vyšitých1' neb také tkaných.

Zvláštnost ve vzorech srbských, kterou u nás nemáme, jest ornament: lodička, která pestře vyšita, zdobena větévkou květů, ozdobnou budkou neb baldachýnem a stožárkem. Ornamentovaná tato lodička jest buď samostatně neb menší v běžící řadě za sebou nebo též několik řad nad sebou vyšitá.

Také svastika troj- i čtyřramenná zhusta se v srbském vyšívání objevuje, kdežto v našem vyšívání jest velice vzácná.

Naivnost motivů, jejich charakter, stilisace, různé technické provedení, způsob vyplňování ploch ornamentů, obruby a konečně umísťování vyšívání jest u Slovanek tak rázovité, že hned poznáváme, je-li ten či onen kus slovanský.

Paní Bernardzikovská po leta studuje lid jihoslovanský a požívá důvěry žen z lidu, pomocí jejichž nalezla mnohé intimní zajímavosti v ornamentech, zejména různé značky, které mají symbolický význam a vyšívají se, aby přinesly tomu, kdo vyšívání nosí, buď štěstí neb spokojenost nebo zase jiné neštěstí a zhoubu, také byly poslíčkové lásky, touhy nebo výrazem bolu a výčitek. Mnohé tyto značky jsou prastaré, které pocházejí z dob dávno minulých.

Jest málo vyšívaček, které otrocky vzor jiné vyšívačky provedou, každá samostatně svůj vzor si tvoří dle svého cítění a zakládá si na tom, aby měla na sobě vyšívání co nejpěknější. Většina žen po celý život nepřišla dále než do některé blízké větší osady a přec zachovává, -ve svých vzorech-téhož ducha, týž zákon stilisace jako v nejdálnějších krajinách srbských.

Mezi vzácnosti historické patří krásné výšivky srbské z pozůstalosti kn. Michala a pak převzácné výšivky chrámové, které na výstavu osobně přivezl igumen kláštera Ravanického. Předně jest to pokrývka cara Lazara, který padl na Kosově poli a pochází z roku 1389. Pokrývka jest z hedvábí karmínové barvy, stříbrem vyšitý kolem kraje rostlinný vzor byzantský. Uvnitř vyšita jest starocírkevní cyrillská modlitba, v níž světec a mučeník srbský, car Lazar se žádá o přímluvu u Boha za své nešťastné dítky srbské. Vyšívání pochází z rukou ženy Uglješiny, snachy Lazarovy, a provedeno jest stehem podobným naším řetazkům housenkovým. Další, rovněž velmi zajímavá pokrývka, byzantskými vzory vyšitá zlatem, chová se v Ravanici již přes 200 let; jsou na ní vyšita symbolická zvířata svatých, apoštolů a andělé se čtyřmi páry křídel, jaké malované nacházíme v tak zv. pohanské kaple ve Znojmě na Moravě.

O této výstavě podal Dr. S. Trojanovié, který o její uspořádání si získal velkých zásluh, obšírnou a důkladnou zprávu v bělehradském časopise „Српеки кньижевни гласник", též ve zvi. ot. pod nadpisem ,,Српска жена у Прагу 1910

ГОДИНе" (str. 14)

*

Simáčkův „Čtyřlístek" přinesl zajímavý článek o mezinárodním, obrazovém písmě tuláků, jimiž sdělují primitivními znameními na zdi, dveřích zprávy svým následovníkům zjm. o tom, kde dávají almužnu a jakého druhu, je-H na blízku četník a pod. Tak na př. před nedávnem byly v Praze jednotlivé dveře označovány různými kolečky, čárkami a křížky tak hojně, že si toho povšimla