str. 195
i policie a tisk. Byly to značky — tajné písmo žebráků (kruh ohlašuje, že v místě tom se dává almužna v penězích, kruh přeškrtnutý almužnu v chlebě nebo ve zbytcích jídel, křížek ohlašuje, že nedostanou ničeho, otevřená ruka označuje štědré obyvatele atd.). Článek Čtyřlístku otiskly Plzeňské Listy 1910, č. 88, dle nichž na věc upozorňujeme. z.
@-----------
Učitelské Noviny (XXVIII, 33) otiskují Mazelův článek „Dialekt, vé škole obecné". Mazel soudí, že „škola pochodí nejlépe, když lidovou mluvu učiní východištěm vyučování". Dosavadnímu postupu vytýká, že kazí dialekt i mluvu spisovnou; „vliv školy na řeč dítěte není a nemůže býti tak mocný, aby mu zcela podlehlo (a mluvilo správně řečí spisovnou), a není zase tak nepatrný, aby mu zcela odolalo." — V Německu, zjeména v Sasku snahy obdobné přešly již, jak zaznamenaly německé listy lidopisné, ze stadia časopiseckých podnětů a úvah aspoň v některých místech do školské prakse. z.
@-----------
Jak se lid škádlí: „Kde byla s e d 1 k a?" táže se v hanácké obci kterási žena po svobodn é.nádenici, o níž se obecně soudí, že je milenkou („svobod-nica") ženatého sedláka. A postižená odpovídá tazatelce, ženě vdané, ale bezdětné: ,,U planyho stromu". (Z rubriky „Soudní síně" Hlasů z Hané XXV, č. 60.) z.
@-----------
J. Vyhlídal sdělil v „Opavském Týdenníku" 12. a 16. února t. r. řadu lidových písní z Třebovic, městečka na hranicích pruských, obývaného po výtce lidem dělnickým, jak jest přirozeno v tomto průmyslovém kraji. Dvě dívky tohoto místa zapsaly si značnou řadu písní do dvou sešitů a z nich známý náš etnograf vybral nej zdařilejší. P.
@-----------
Choditi „do v r o ž a". Ratibořské Katolické Noviny, orgán Čechů v Pr. Slezsku, oznamují z Petřkovic: Někteří naši lidé chodí do Rakouska do vroža. Je tam jakási baba, která lidem předpovídá b u'd o u c í věci. Mnohá děvucha tam jde se dozvědět, jest-li se vdá, jakého ženicha dostane a jak se bude míti. Obyčejně předpovídá se všem pěkná budoucnost. Škoda jen těch peněz, které lidská hloupost vyhazuje nadarmo. Ot.
@-----------
Od leknutí. Jistá žena polekala se psa, tak že ji zima „ztřaskala". Moudré zeny ihned věděly radu, jak jí pomoci. Jedna, která psa se nebojí, odběhla a za chvíli přinesla hrst chlupů, které onomu zlému psu z ocasu byla ustřihla. Chlupy spálily a vylekané daly povonět. Jiná žena polekala se vousatého muže, tak že onemocněla. Přítelkyně jí radily, aby muži se ustřihlo trochu vousů, spálilo a nemocná aby se tím „pokadila". Tak se také udělalo. Ustřihly kus vousu, po-kadily milou ženu a hned jí bylo lépe. (Z Markvartovic v Pruském Slezsku.) Ot.
@-----------
Z pověry vlámal se do katohckého kostela na Čaci (v Trenčanské stolici) neznámý pachatel a vzal tam jedinou hostii. Jiné krádeže, zejména věcí cenných, se nedopustil. Jde tu patrně o užití hostie к nějakým kouzlům, slovenský tisk, jenž zprávu zaznamenal, se domnívá, že nejspíše za zázračný lék proti některé nemoci. z.
@-----------
Denními listy našimi kmitla se 9. dubna t. r. zpráva, svědčící o hrůzné moci poverčivosti nad myslemi haličského obyvatelstva. Ve vesnici Ulaškovcích u Tarnopola oběsil se jistý sedlák. Když mrtvola sebevrahova pohřbena na místním hřbitově, zmocnil se obyvatelstva postrach, že následkem toho bude krajina ta stihána krupobitím řadu let. Sedláci — 18 počtem — proto srotili se, vykopali mrtvolu a zavázavše ji do pytle hodili do řeky Seretu.
@-----------
V právě vydaném IV. ročn. „Podřipského Musejníka" nalézám velmi zajímavá vyobrazení p e č i v a, .užívaného v různých obyčejích „barborky", „dušičky", mikulášské, které podnes pekou roudničtí pekaři. Nyní je otiskl С L. XIX, 450. Škoda, že se prof. K. Rozum obmezil na suchoučký popis toho pečiva. Že budí pozornost etnografů, mohl poznati na př. z knih Maxe Höflera, o kterých podána byla své doby zpráva v N. V. IL, 236—239. Р.
@-----------
Dřevěný kostelík v Tiché na Mor. bude opraven, ale tak že zůstane zachován v celku jeho dosavadní ráz. Pouze zevní vzhled oratoria, jež je později
|
|
