str. 196
přistaveno, bude pozměněn. Návrh restaurace byl předložen Ústřední komisi pro zachování památek, jejž proti němu nemá námitek. Při opatrné praksi Ústřední komise v letech posledních je již v tom záruka, že restaurace nebude na újmu uvedené, cenné památce lidového stavitelství. z.
@-----------
Národopis v jihoslovanské encyklopedii. Tato ency-klopedie jest rozdělena v 15 dílů, z nichž čtvrtý díl je vyhrazen „národnímu životu juhoslovanských zemí". Redakce tohoto dílu svěřena jest dr. Dragutinu Bora-niéovi, který vede redakci „Zborníka za národní život i običaje južnih Slavena". Tento díl má býti takto rozdělen: 1. Života) v zádruze, b) v rodině, c) se sousedy, d) podle stáří, zaměstnání a majetku, e) náboženský život a škola. 2. Oby-č e j e а) о svátcích (Vánocích, koledě, Třech králích atd.), b) při porodu, svatbě a smrti, c) při práci (přástkách atd.), d) při uzavíráni přátelských svazků (při po-bratimství, kmotrovství atd.). 3. Zábavy: a) dětské hry, b) chlapecké a dívčí zábavy, c) tance. 4. Umění: a) poesie (písně, pohádky, pověsti, hádání, .hádanky, bájky), b) hudba (nápěvy a nástroje), c) stavitelství, textilnictví, ornamentiku atd. 5.N ázory věrské (vjerovanje): a) o světě a přírodních zjevech, b) o čarodějnících a vukodlacích, c) hádání, čarování a předpovídání. 6. Vě d ě ní (z n a n j e): a) poznávaní přírody, zemí a národů, b) počítání času a věcí, c) poznávání minulosti, d) myšlení o životě lidském, e) přísloví. 7. Právo: a) privátní, b) veřejné (s právními obyčeji). 8. Práce: a) nářadí a práce rolnické, rybářské, lovecké a domácí, b) řemesla a průmysl/ c) obchod. 9. Životní potřeby: a) vesnice, b) dům, c) strava a nádobí, d) oděv, e) otop a světlo (svícení), f) léky.
(Záhřebský „Obzor" ze cíne 12. a 14. června 1910.) К. P.
@-----------
V prvním čísle beletristického časopisu „Savremenik" (na r. 1910 str. 72) uveřejněna jest nepříznivá kritika Skarpova sborníku „chrvatských lidových přísloví." („Hrvatske národne poslovice") vydaného od Vička J. Skarpy Staro-gradjanina v. Šibeníku 1909. Kritik vytýká Skarpovi, že, mezi nejstaršími sbírkami přísloví neuvádí chrvatské překlady latinského spisu „Disticha moralia Catonis" (hlah. text ze 14 stol., překlad. N. Dimitrovicá), P. Vitezovičovu knihu „Priričnik" (1703), kajkavská přísloví sebraná T. Mikloušičem (vydávané Ign. Kristijanovičem v Danici), vůbec, že přísloví kajkavských si nevšímá, neúplně vyčerpává přísloví ze „Zborníku za nar. život, i obič. južnih Slavena", v časop. „Karadžič", „Bo-sanska Vila" a mimo to že nezná Mudrosloví Fr. L. Čelakovského. Přísloví jsou seřazena abecedně, ale pramen neoznačen. Též paralely chrvatských a cizích přísloví jsou sdělány dosti nedbale, v té příčině u Čelakovského byl by našel dosti paralelních přísloví. Vykládá přísloví namnoze srozumitelná, a bez výkladu nechává těžko srozumitelná. Výklady všude též nejsou správny; někde i připojuje dosti směšné výklady mravoučné a politické. Kniha potřebuje též slovník, neboť mnohé výrazy nejsou ani v slovníku Vukově ani Broza-Ivkoviče. K Paul.
@-----------
Lidový srbský pévec a srbská lidová píseň. Mehmed-Kolakovič a syn jeho Džafer, oba moslemíni z Bosny, jsou známí lidoví pěvci. O prvém z nich psal prof. L. Marjanovié ve Vienci r. 1887, který poskytl 65 písní sbírce vydané Maticí Hrvatskou. Zmíněný prof. L. Marjanovié uspořádal před žáky středoškolskými v Záhřebe přednášku o národních písních a při této zpíval některé národní písně Džafer Koiakovič. Pisatel článku ve Vienci popisuje jeho vystoupení asi takto: Když vystoupil na podium, tvář jeho se změnila, zvážněla, a on hleděl nepohnutě a zamyšleně, nedívaje se ani na obecenstvo ani na svou tamburu. Zdálo se, že si přeříkává píseň a opakuje si z ní hlavní momenty. Z počátku zpívá vysoko a lehce, pak postupně snižuje hlas a zpěv jeho stává se živější a rychlejší. Zpěv jest dosti jednotvárný a melancholický, jen tam, kde velebí činy junácke, pociťuje se živost a síla. Verše při zpívání jsou desetislabičné a těžko mu při tom rozuměti. Jinak jest tomu, když verše předříkává neb diktuje, tu hýbe hlavou, rukama i výrazem očí i tváře provází různé momenty své písně. Na mnohých místech zdá se, že více osvětluje a poučuje o obsahu, než že text prostě diktuje. Také i verš není desetislabičný, nýbrž objevují se tam verše dvanácti i třináctislabičné. Poněvadž při zpívání často eliduje aneb. vynechává slova, stává se, že jsou tu verše devítislabičné, což při předříkávání jest velmi řídké. A proto v písních, které jsou zaznamenány podle předříkávání, jsou verše o více slabikách než o deseti a v písních podle zpěvu zaznamenaných
|
|
