jsou verše o méně slabikách než deseti. Charakteristické jest také to, že při zpívání zpívá v čistých trochejích a že nedbá nikterak na jazykový přízvuk, kdežto při přednášení převládá tento poslední. Po této přednášce pověděl Džafer některé zajímavé poznámky o písni. „Lidová píseň zůstává skoro táž, když se opět zpívá," a on by i za rok neb dva mohl týmiž slovy a týmž pořadem přednes ti jednu a tutéž píseň." „Více pěvců může zpívati píseň, která jedná o vážné události i znamenitých junácích skoro týmiž slovy i pořadem na různých místech téhož kraje," a dodává, že „se věrněji zachovávají v paměti ony písně," které odpovídají skutečnosti, nežli ty, kteié jsou vymyšleny. A mimo to, že ony písně jsou věrnější, které zpívají tam, kde povstaly, než ony, které rozšířily se do jiných krajů, proměnivše na mnoze jména junáků a míst. Naposled pak řekl, že se píseň šíří ze západu na východ. Na konec tohoto článku pisatel praví, že výpověďmi tohoto pěvce potvrzuje se mínění, které pronesl v polemice s Dr. N. Andrićem v Savremeniku (1908), že „naime, ima gotovo od riječi do riječi istih pjesama ili gotovo doslovnih pjesama i od istih i od različitih pjevača ili kazivača u nekom kraju."

@-----------

Dr. Niko Županič vydal poč. r. 1909 spis „Sis tem i s t o-rijske antropologije b a 1 k a n s 1: i h národa" (Bělehrad str. 92) který vyšel dříve v II. a III. roč. časopisu „Starinar". V posledním čísle tohoto časopisu (IV, sl. 101—r 18) hájí se proti kritice prof. Jov. Radoniče (Letopis Mat. Srpske kn. 259 str. 72 sl.). Županič hájí znovu důrazně své tese, odvolávaje se na římského lékaře Klaudia Galena, který zemřel na počátku 3. stol. po Kr. tvrdí, že byla v 2. stol. ještě dosti zastoupena světlá komplexe u Ilyrů, a že ještě více musela býti zastoupena ok. 500 r. př. Kr., neboť národové jihoevropští časem nabývají temnější komplexe. Připisuje jim glasincké lebky z ranní železné doby a tak domnívá se že byli xantodolichokefali. Tytýž fysický habitus připisuje Ž. starým Trakům, rovněž Rekům starým, a ovšem -také slovanským kmenům, kteří ok. r. 600 se přistěhovali do balkánských zemí. Dnes ovšem tito Slované připadají většinou k melano-brachykefalům. Než Rekové jsou v poměru к Srbům a Bulharům ještě temnější komplexe. Třeba tu ovšem rozeznávati Reky pevniny od Reků obývajících ostrovy v Archipelagu; u prvých jest 9-58% modrých očí, kdežto u veškerého obyvatelstva království Řeckého obnáší 5-54 %. Z toho usuzuje, že by % komplexe u ostrovních Reků bylo ještě menší, takřka minimální, kdyby se tito Řekové byli zkoumali zvláště a ne spolu s kontinentálními Reky. Větší % světlé komplexe připisuje míšení se Slovany, v kraji Tajgetu, kde kdysi sídlili slovanští kmenové, jsou dnes svou chrabrostí proslulí Majnoti plavovlasí. V čistě albánských krajích mezi Škumbií a Mati jakož na ryze řeckých ostrovech převládá tmavá komplexe, tedy rovněž tmavé oko, a světlé oko projevuje se tím více, čím více se vzdalujeme z centra к periferii ke slovanským krajům. Ovšem míní Ž. odkazuje hlavně na ostrovní Reky, kteří byli nejvice chráněni od cizích vlivů krevních, že tato změna komplexu sama sebou se dokonala. Podle zpráv starých spisovatelův soudí, že již za doby římských císařů se habitus Reků modifikoval, zatemňoval, tak že se lišili od severních svých soukmenovců arských, zaujímali jakési střední místo mezi Egypťany a severnějšími národy. — Nový sarajevský revuálni list Преглед promlouvaje (str. 50) o jiné práci téhož učence Мисли о Физиоетнологи]'н vytištěné v časopise Просветнн Гласннк 1909 připisuje jeho práci velký význam pro hlubší poznání balkánského obyvatelstva.

@-----------

V nové serajevské srbské revui „Преглед", která začala v únoru t. r. vycházeti pod redakcí dra Jevta Dedijera, chvalně známého některými antropo-geografickými pracemi, nalézáme referát o rozpravě plukovn. lékaře Dra E. Mattau-scheka „Einiges über die Degeneration des bosnisch-her'zegovinischen Volke s", vytištěné v 29. sv. časopisu „Jahrbücher für Psychiatrie und Neurologie". Podle toho žil národ již před okupací ve velmi špatných hygienických okolnostech, strádal od endemických a epidemických akutních nakažlivých nemocí, od tuberkulosy, byl ničen těžkými formami syfili-tickými, které byly zavlečenyna konci 18tého stol., a rovněž alkohol pomáhal ho seslabovati. Dle vojenské statistiky onemocňují bosenští vojáci mnohem častěji než ostatní rakouští vojáci, mnohem méně se uzdravují, třikráte častěji umírají, dvakrát méně dávají trvale neschopných k službě. Sklonnost k nemocem orgánů dýchacích jest dvakráte větší, k nakažlivým nemocem téměř šestkrát větší. Tuberkulosy bylo čtyřikrát více! Podle mínění autorova jsou tito „krásní