a na pohled velmi statní lidé", kteří jsou průměrně Г726 mm. vysocí, ba 10% přes 180 cm., málo schopní pro práci. Mimo to vyskytuje se dle téhož zpravodaje velmi často epilepsie a histerie, psychosa se živlem po výtce hereditarno-degene-rativním. Veliký jest nyní problem, jak tento lid odolá vlivům západo-evropské civilisace. Referent jmenovaného listu volá po organisaci práce na zvýšení hygienických a zdravotních podmínek, po zakládání spolků antialkoholických.

@-----------

Barva očí a vlasů u Srbů v království Srbském. Zkoumal kn. Vjazemsky a podává o tom podrobnější zprávu v časopisu Ľ Antropologie XX. č. 3—4. Srbové zaujímají střední místo mezi Rusy a Bulhary, u Rusů jest 28% temného, 42% světlého a 29% míšeného typu; u Bulharů 63% temného a 37% světlého i míšeného typu, ale u Srbů 56% temného, 25% míšeného, Т7% světlého, u žen pak srbských 51 % temného, 21% světlého a 28% míšeného. Konstatuje dále fakt, který jest ostatně charakteristický ne pouze pro Srby, ani ne jen pro východní Slovany, že věkem temného typu přibývá. Kraje srbské se dosti silně liší: v okr. smederevském, šabackéma požarevackém jest obyvatelstvo poměrně nejsvětlejší, v čuprijském a timocském nejtemnější. Z toho usuzuje spis, že infiltrace světlého typu přichází ze severu, neboť temný typ více jest zastoupen v jižních krajích, z čehož se vyjímá okr. cuprijský osazený převážně rumunským obyvatelstvem. Tu dosahuje % temných očí a vlasů 90%. Bohužel nevzal ruský spis. v úvahu výsledky nej novějších antropogeogranckých studií, dle kterých dá se dosti bezpečně ukázati, že kraje ty byly v poměrně nové době osazeny a kterými osadníky. Kn. Vjazemsky dospívá к následujícím výsledkům, i. Srbové representují mezi Slovany nejčistší typ, pokud o čistých typech vůbec se může mluviti. 2. Základní typ karakterisuje vlas temně kaštanový a rovněž tak temné, černé oči. 3. S tímto typem mísí se druhý typ plavovlasý a modrookým, který se ztrácí s vývojem fysické síly. 4. Tyto dva typy tvoří míšením individua, u kterých se barva očí liší od barvy vlasů.

Dle referátu v „Starinaru" IV, 99 sl.

@-----------

Ve výroční zprávě Oddělení ruského jazyka a písemnictví cis. Akademie Věd za rok 1908 přiložené 86-mu sv. Сбориик-а Отд-Ьл. рус. яз. и слов, čteme mimo jiné zprávu D. K. Zelenina о jeho studiích v Permské, Vjatské a Orenburské gub. Zasahuje na mnoze do teoretických otázek pohádkoslovných a proto budiž tu zaznamenána. Zelenin zapsal na 11 místech 180 pohádek. Poznal, že dobrých vypravovatelů jest mezi lidem nyní hodně málo. Nadmíru vzácný jest vypravovatel, znající na 30 pravých pohádek (mimo krátké povídky anekdotického rázu), ba jíž vypravovatelé umějící 5—10 pohádek těší se nyní u lidu velké slávě. Vypravovateli stávají se lidé vládnoucí velkou pamětí, kteří na-poslechli se pohádek v jinošském věku (od 17—27 let), nejvíce z kruhů vojenských, ale též z kruhů dělníků hornických, kočujících řemeslníků a p. Zelenin zmiňuje se o dvou Baškyrech, kteří špatně mluvili rusky, ale uměli mnoho ruských pohádek ze svých vojenských let — vypravovali je hrozně lámaným, poloruským jazykem. Valná část vypravovatelů projevuje silnou snahu předělávati staré pohádky na nové, měníce životní poměry, za kterých děj pohádky se odehrává.

*

Čechům v zemích slovanských. Pěstitelům styků českoslovanských.

Národopisné Museum Českoslovanské v Praze pojalo při samém svém založení v program i srovnávnací oddělení slovanské, které by podalo nejvýraznější ukázky svérázné národní kultury ostatních Slovanů a stalo se tím spolu dokladem a výmluvným svědectvím kulturní vzájemnosti českoslovanské. Není pochyby, že srovnávací oddělení slovanské v našich ústředních sbírkách národopisných by mělo velký význam vědecký i národní. Proto naděje se rada Společnosti Národopisného Musea Ceskoslovanského, že nedojde oslyšení, obrací-li se nyní k českým rodákům, žijícím v zemích jihoslovanských a ke všem našim pěstitelům styků českoslovanských s prosbou, aby přispěli připravované sbírce slovanské buď dary vhodných předmětů lidopisných (krojů, součástí krojových, výšivek, keramiky, lidové práce vyřezávané