asi 37 ředinami. Hlavní vý'živu vedle chovu dobytka poskytuje ovoce z divokých i pěstovaných stromů. V lesích sbírají ořechy (vlašské) a kaštanj--, jež tu rostou divoce. Mají školu a kostel, částečně kamenný, částečně dřevěný. Houževnatě lpí na národních zvycích. Když se sem nastěhovali, nacházeli mnoho nepochovaných hnijících mrtvol z předešlé války. Nakažlivými nemocemi pomreli až na' tři rodiny. Nyní těší se výbornému zdraví. Jsou velmi svorni ve svých podnicích.

Severozápadně od Tuopse jsou druhé dvě osady: Tekos a Tešebs; mají jména od říček. Tekos má školu; je dosti zámožný hlavně pěstováním tabáku. Hoši utvořili si zde malý hudební sbor, jenž bývá povoláván do menších lázeňských měst. Dříve, jak uvedeno, byla tato osada z polovice polská; nyní se úplně počeštila. — Z dalších osad dosti zámožná je Pavlovka. Původně tu byly jen lesy, jež si Čechové sami vykáceli. Obývána je 19 rodinami- Pěstují obilí a víno — mnoho zde pijí. Je zde ruská škola. Varvárovka mnohem chudší, obývána 39 rodinami, má školu a kostel. Své výrobky dovážejí do 9—li verst vzdálené Huapy. Kyrilovka, nej četnější česká osada pěstuje obilí a víno, je dosti zámožná, dovoz směřuje do Novorossijska. Glě-bovka je zámožná osada. Dříve mnoho utržili za tabák; nyní ho již nepěstují; mají českou školu, obydlí výstavná, kamenná a taškami krytá. Hojně se jim daří vína, jež však většinou sami vypijí. Dojíždějí po výborné silnici do Novorossijska, 3—4 hodiny vzdáleného. U Gelendžiku jsou též zámožné české rodiny, Metodějovka, kterou uvádí prof. Niederle, je většinou ruská.

Více zpráv a podrobností nemohl jsem zatím sebrati. Špatné spojení, málo bezpečná cesta přes ohromné hory a hustým podrostlým lesem nutily mne pobyt v těchto zajímavých a částečně zapomenutých koloniích českých pokud možno omeziti. Také těžko bylo více na nich vyzvěděti. Blížila se doba vinobraní a sudy nebyly posud prázdny. — Ale velice rád vzpomínám na tento kus české půdy v čarokrásne, kavkazské krajině. Nalezl jsem zde v malém mnoho českého, ač ne vždy v dobrém slova smyslu.

Bílov jest malá vesnička na samé již hranici okresu kralovického v severní jeho části, kde tvoří zároveň rozhraní obou národností. Jest tudíž již z tohoto důvodu pozoruhodná. Jak jméno, tak i dosavadní kruhová podoba obce bílovské ukazují jasně, že Bílov jest původu slovanského. Krajina tato byla již v dobách pradávných, pokud Čechové krajinu tuto neosídlili, zalidněna. Důkazem toho jsou četné hroby žárové, jež pokrývají Červenou Horu, pískový to kopec, od Bílova směrem jihovýchodním se prostírající. Před 14 lety, roku 1896 byly některé mohyly otevřeny odbornými znalci archeologickými a nalezeny v nich pěkné hliněné popelnice a rozmanité věci bronzové, jantarové: jehhce, spony, náramky, břitvy, pasy a mnoho jiných ozdob; kromě toho i několik mečů ze železa, v dobách těch velmi vzácného. Nálezy ty ukazují na dobu prvního a druhého století po Kristu. Odtud as