jest starší, může býti akutní pouze tam, kde se dva nebo několik typů kříží, jako n. p. v Čechách, ale způsob, jak ji Píč řeší, nedošel souhlasu u všech českých archeologův. Se všeobecným souhlasem nesetká se jistě též jeho hypotesa, že bronz nepřinesli do Evropy obchodníci a taviči kovu, nýbrž že byl přinesen novým (árijským) lidem. Píč vypočítává řadu svérázných a teritoriálně oddělených bronzových skupin, к nimž počítá i časně železnou oblast villanovskou a dipylonskou (u nás patří k nim skupina jihočeských mohyl), jež nevznikly vývojem neolytického praobyvatelstva, nýbrž objevují se ve svých teritoriích náhle. Teprve na existenci těchto nových či primárních oblastí spočívají oblasti sekundární, v nichž vzniká u neolytiků bronzová kultura obchodními vlivy (naše středo- a západočeská únětická, britská a západobretoňská). V kapitole o latenské kultuře dává její oblast v severních Čechách Bojům a zove ji prvním stupněm této kultury, jež však vykazuje již před tím bohatý rozvoj, a opakuje své důvody, jimiž dovozuje identitu města markomanského Marobuda s rozsáhlým Hradištěm u Stra-donic. Několik aforismů jest věnováno žárovým polím popelnicovým, jichž evoluce od fase lužické až do fase keramiky hradištní a záušnic jest dokazována. Oblast lužické kultury representuje dle Píce pravlast všech Slovanů, neboť hradištní keramika a záušnice dostaly se do východního Zakarpatí od západu, a autor dává v otázkách etnografických přednost studiu archeologickému před zprávami historickými. Kultura merovejská jest u nás zastoupena kupeckou nekropoli podbabskou a několika pohřby v severozápadních Čechách, jež patří křesťankám, ženám nebo otrokyním slovanských velmožův.

Jak bylo již svrchu řečeno, zavrhuje Píč hypotesu evropské kolébky Arijů, protože nelze dokázati jejich pozvolnou evoluci ze severských ,,skrčenou". Za důkaz uvádí též českou archeologii a opakuje tese, к nimž dospěl v posledním svazku svého monumentálního díla. Příchodem křesťanství usloupilo u nás spalování pohřbům kostrovým. Kostry dolicho-cefahiích neolytiků českých převládají sice na některých nekropolích z ranní doby křesťanské, ale čeští Slované jejich potomky nejsou, lišíce se jednak tvarem lebky, jednak se stah opravdu usedlými teprve v době římského císařství, z níž se nám zachovaly první zby ky slovanských osad. Také rolnická nomenklatura slovanská odpovídá plně rozkvetlé kultuře železné. Píč nezná zaručených sídlišť z fase lužické a z doby slezské a plátenické jsou jen jednou dokázána, a proto snad správně soudí, že Slované k nám přišli co polonomadi jako byli n. p. Svevové, o nichž napsal Caesar a nově dokazuje Meitzen, že měnili svá bydliště i pole kolem nich roztroušená každým rokem- Neolytikové pak čeští byli dávno před naším letopočtem plně usedlí. Méně přesvědčuje jiný důvod Píčův. Arijové prý porobili při svém příchodu do Evropy staré elementy, čímž vznikl sociální rozdíl mezi svobodnými výbojci a nesvobodnými praobyvateli, jenž zvláště silně vystupuje za ranního středověku. Nesvobodní sedláci, kteří byli u nás i jinde na počátku středověku darováni knížaty kleru, jsou potomky starých neolytikův.

*

Das alte deutsehe Volkslied nach seinen festen Ausdrucksformen betrachtet von Albert Dau r. Leipzig 1900. Quelle & Meyer. (VII 4> 200.)

V úvodě tištěném již dříve jako dissertace (Heidelberg 1902) pokouší se autor vystihnouti význam „formulí", t. j. oněch typických, ustálených rčení, která najdeme ve všech literaturách lidových a která v neposlední

N