Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 22

že české území jazykové sahalo kdysi dále na východ, aspoň v jižním Těšínsku v údolí Morávky (srv. Archiv f. slav. Phil. XXII., 316).

Vysoce zajímavé a též pro otázku o stanovení národnosti na pouhém základě linguistickém důležité jsou nové zprávy dra Kaz. Nitsche z pohraničního území polsko-běloruského. Tu polský dialektolog ukazuje, jak polština postupuje na území běloruském, . jest tu mladší, ujímá se hlavně u mladšího pokolení, kdežto starší rozmlouvá mezi sebou ještě bělorusky; podobně na jihovýchodě (str. in. 113). Jsme tu svědky, jak před našima očima se šíří jeden jazyk na úkor druhého, vytvářejí se „přechodní" dialekty, posouvají se hranice dialektické, jazykové, ale také národní, jakmile spolu se šíří vědomí náležitosti к jistému, kulturně-politickému celku; dokonává se, co recensent praví o převážné částí Malo- a Bělorusů katolických, že se nepovažují jen za Poláky, než ani jazyk svůj nechtí pojmenovati ruským, než „chachlackým" („pravoslavirým" v Lubelském kraji) nebo ,.prostým" (u Bělorusů).    jpa.

@------------------

„Świat słowiański" uveřejnil nedávno (roř. V., sv. II,, str. 217—250) obšírnější článek Edmunda Kołodziejczyka „Ludność polska na górnych Węgrzech". Krátce se dotýká obtížné otázky o stáří polských sídel v severních Uhrách. O Czambelově mínění, že polské obyvatelstvo těchto krajů jest starobydé a s ním že se později mísilo obyvatelstvo slovenské, zmiňuje se spis. později při výpisech polských osad stol. Spišské, a také cituje novějšíi bádání, že polská kolonisace této stolice spadá do XIII. stol. V úvodě poznamenává, že o sídlení polském není žádných listinných zpráv, a v tom shledává důkaz jeho prvotnosti. „Jakmile historie nevypravuje o stehování z Polska, musí lid býti domácí, odvěčný, autochtónni. Kdybychom se i shodovali s polskou kolonisací v kraji slovenském, museli bychom toto osídlení klásti do časů velice dávných, kdy různí národové splývali přes Karpaty do úrodné, neobydlené nižiny panónske." Ve své recensi knihy Czambelovy (Извт,ст1я отд. рус. яз. XII., kn. 3) poukázal jsem na místní jména některá, která nesouhlasí s fonetikou výrhodo-slovenského nářečí, tím méně ovšem s polskou, zvláště Raspuče z Razpuée, Razputje, Raslavice z osob. jména asi Raz-slav, neboť východoslovensky jest r o z jako v polštině, kdežto v stredoslovenskom dialekte raz. — Domněnce o starobylém polském obyvatelstvě nenasvědčovalo by jméno řeky T o p I a, ještě méně místní jméno r. 1273 zapsané L u c h к a, neboť polsky zajisté bylo by znělo 1 o č к a. Ovšem máme příliš málo materiálu, než abychom zajímavou tuto etnologickou otázku mohli definitivně řešiti, ale to málo, co známe z místní nomenklatury, nenasvědčuje právě hypotesi Czambelově ani domněnce spisovatele tohoto článku.

Spis. klade ve svém pojednání velký důraz na větu, že jazyk rozhoduje o národnosti, třebas by mluvící dialektem tím ani se nepriznával к té národnosti. V té výlučnosti nemůžeme uznati větu tu za správnou, jazyk jest pouze jedním, z nej vážnějších příznaků národnosti, ale nikoliv jediný'm, výhradním. O tom se stále přesvědčujeme v ppmezných krajích mezi různými slovanskými skupinami jazykovými. Čekali bychom ovšem, že spis. právě bude hleděti podati co možná úplnou jazykovou charakteristiku oněch osad, . které v práci své prohlašuje za polské. Ale právě tato linguistická část jeho studie jest velmi slabá, nikterak nevystihuje hlavních a podstatných rozdílů mezi jazykovou skupinou československou a polskou: sem patří mimo nejpatrnější jevy fonetické nosovky, hlásku g,především různý vývoj praslov. r, 1, cons. -f- o, e -r, 1 + cons., a těchto se spis. právě ani nedotýká.

Na T r e n č a n s k u za zcela polské prohlašují se v tomto pojednání v okr.. Bytča osady Makov a Vysoká, v okr. Čaca všecky osady mimo Zákopčie a v okr. Žilinskéni osada Závodie, u kterých Niederle nevyčítající zvláště polskou národnost ofíicialní statistikou nepočítanou, všude jisté % odčítal ve prospěch národnosti neslovenské. Na Oravě počítá dvacetšest osad za čistě polské — nepočítal tři osady ode mne počítané, jelikož jsou vlastně správními částmi jiných, osad, ale přidal proti tomu čtyři, a sice Beňadov(o), Klin, Zákamenný klín a Zu-brohlavu. V Liptovské stolici uvádí jako polské v okr. L.-Mikulášském 3 osady, ý Ružomberskom 4, jak to uvádí též Niederle, a jednu osadu v Hrádockém okr. Tepličku; v této stolici nepokládá spis. Poláky za autochtónni. V stol. Spišské jest ovšem největší počet Poláků; uvádí v okr. Kežmarckém polských osad 14, v okr. Staré Luborně 13 a v okr. Spišské Staré vsi 31; dosti odchylek jest tu od popisu Mišíkova, který citoval Niederle ve své „Národopisné Mapě uher. Slováků" (str. 90), neuvedl několik obcí, kde udána menšina polská vedle většiny


Předchozí   Následující