str. 26
políbením, druh druha, družka družky. Důležitá jest zde účast žen,6) jakoe i faktum, že tanec bez průvodu hudebního se tančí. Doba provozování tancž není přesně udána. Dr. Tich. R. Gjorgjevič upozornil mě ještě na popis částečně podobného tance u kmene Vasojevičů ve východní Černé Hoře:7) „O velkých svátcích bývá pouť u kostela na Kňaževci do Andrijevice, na které se obyčejně zpívá a tancuje. Tanec jest velmi prostý: pár — obyčejně muž a ženská, skáčí jeden druhému vstříc a rozcházejí se, a to obnovují, pokud se neunaví a pak se obejmou a políbí. Po dobu toho tance zpívají dvě dívky a tanečník vzdává čest „dámě" střílením z „levora". Tento způsob tance přišel ze západní části Černé Hory, a před tím byl nějaký starší, jehož se účastnily pouze ženské, ze kterých jedna představovala mladíka a druhá dívku. Jinoch láká dívky, říkaje jí, že ji chce vzíti, a ona tancujíc, vynáší se, vzhlíží do malého zrcadélka, přihlazuje vlas a na oko ho odmítá. Někdy jsou představováni též stařec a bába." Válečného není, jak viděti, tu nic.
Z polské literatury známe pouze jediný doklad tance mečového a sice již ze stol. XVI., otištěný od prof. A. Brucknera v Jagióově Archivu.8) Prof. Pawiúski v časopise Ateneum 1892, L, zmiňuje se mezi jiným, že za pobytu knížete v Krakově „około Nowego Roku przyjdą chłopi okoliczni i urządzą tańce z mieczami". Přesnějšího popisu není.9)10)
Též v Cechach v historické době11) potkáváme se s tancem mečovým, ač útvar jeho není přesně znám. „Patrně byl do Čech zanesen původně se všemi jinými mravy a kratochvílemi rytířskými," praví prof. Zíbrt ve svém díle „Jak se kdy v Čechách tancovalo", str. 78.12) Tancem se zbraní, který
6) Můllenhofí, Festg. 132 nechce připustiti účast žen, ač v popisu Waltera Scotta (Shetland) věc se nalézá; srv. totéž v jiném dokladu anglick. tance. Z. f. d. A. 34, 206, 207.
7) Насела српских земальа. II Београд 1903 str. 548—9.
8) Archiv für slav. Philologie, XIV., 318—319.
9) Sotva patří sem tanec „hajduk" Poláků zatatranských, „góralski taniec", jakéhosi „vegerskiego" divokého způsobu (Slovník językaípolskiego, varšavský), „hajdukovaé" vykládá Słownik gwar polskich II., 158 „tańczyć cygańskiego", „tańczyć hajduka". Podle popisu tanců horalských v časopise Wisla IL, 115 není tu žádných sledů mečového tance. Taktéž popis tance „hajduk", který podává Słownik jązyka polskiego, Warszawa 11.(1902) str. 5 „góralski taniec junacki w przysiudach i zuchwałych skokach z węgierska tańczony", nasvedčuje, že nemá co činiti s mečovým tancem. Srv. „Slovenské Pohľady", XXVI., 372.
10) Uvedu doldad, jak při sbírání materiálu našeho nutno si obezřetně po-čínati: Dle soukromých zpráv z ruského Polska tančil se v gubernii Kielecké tanec zv. „Lezginka", při kterém 9 tanečníků vráželo do země 9 kindžalu, desátý tančil mezi nimi a za tance z pistole střílel. Tempo doprovázející hudby bývalo 'z poč. volné, stupňovalo se stále, až nabylo konečně rázu divokosti, pak opětně do původního mírného tempa pozvolna přecházelo. Okolo stojící diváci tleskali dle taktu během celého tance. Pouhý název „Lezginka" (nesporně kavkazského původu, jako asi „Kindžal"), celé cirkusové popsání tance (mimo to v polské Hdovědě nemohl jsem nalézti žádné obdoby), přimělo mě k dalšímu pátrání, které přineslo tu zajímavost, že tanec onen zanesen do vesnice cirkusovými komedianty kočovnými! — V příčině tance „Lezginka" obrátil jsem se přímo na pramen,. na přátele t. č. na Kavkazu dlící.
11) Siv. AI. Waldau, „Geschichte des böhm. Nationaltanzes", Prag 1861, str. 22: „Es lässt sich zuerst nicht streng nachweisen, dass auch die heidnischen Čechen ihren Schwerttanz hatten, wie ihn, nach dem Zeugnisse des Tacitus in „de situ et moribus Germaniae" die germanischen Jünglinge aufzuführen pflegten, indem sie sich unter kühnen Bewegungen gegen gezückte Schwerter u. entgegen-gerichtete Tramen stürzten."
12) Dejiny tance v Čechárh, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku z věků nej starších až do nové doby se zvláštním zřetelem k dějinám tance vůbec. Praha 1895 (naklad. Šimáček).
|
|
