str. 27
notabene čeští páni tancovali zvláštním způsobem, zakončován býval slavnostní turnaj. Tak Šašek z Mezihoří ve své „Cestě pana Lva z Rožmitálu" popisuje věc následovně:13) Čtvrtého dne uspořádal Kurfirst (v Kolíně nad Rýnem) na poctu českých hostí velký turnaj. Účastnili jsme se ho též . . . Potom byla slavnostní hostina a pán Lev dal sezvati vznešené paní a dívky. I sešlo se jich veliké množství. Hostina konána za rozličných her a tanců. Při ní žádaly paní a dívky pana Lva uctivě, i jménem biskupovým, aby pan Lev к vůli arcibiskupovi národní tance české14) se svými rytíři zatančil. Pán svolil a tance pořádati začal; 24 ozbrojených jinochů se postavilo, držíce v rukou pochodně, a jiných 24 neozbrojených (na místě tanečnic) také s pochodněmi. Tance českých pánů velice se líbily. . ."
Kromě vysvětlení pouhého významu tance mečového v Nomenklaturu Daniele Adama z Veleslavína,15) „tanec ve zbroji", kdo tancoval, byl zván „tanečník zbrojný" —■ nenalézáme v starší době16) české ničehož, ani v nové době.
Slovanský jih však zachoval nám nejpůvodnější materiál.Jako u nás na Slováci tanec mečový nacházíme v souvislosti s babko vniky,17) tak na jihu lze konstatovati pozoruhodné sloučení s vánočními rusaljemi Qoveáha.la) Dle Kantemira odbývá se „tanec mečový" u Rumunů jednou v roce a sice po 10 dnů, „qui Assumtionis Jezu Christi et Pentekostes ferias intercedunt". „Caluczenii" originálně vystrojení („vestibus mulieribus"), tasenými meči ozbrojeni, s vůdcem „Stariczou" „habent enim plusquam centům diversa
13) Cit. vydání F. A. Slavíka: Cesta pana Lva z Rožmitálu po západní Evropě roku 1465—1467- Telč 1890, str. 15.
14) „Choreas more patrio", edice Bibl. d. liter. Vereins in Stuttgart, VII. (1844)« srv. Zíbrt, „Tanec", str. XVII.
15) L. c. 610 (viz str. 25.) v Cap. LXXVI., nadepsané „De ludis Juve-nilibus".
16) v Praze v XVIII. stol. učilo se v cechu mistrů tanečních vedle jiných nesčetných tanců též „Schwerdttanz" a „Schwerdtobia" (při těchto dvou a ještě při některých jiných se též šermovalo, při čemž někdy i mnohá ženština obratnost svou na jevo dávala), srv. Zíbrt, Tanec, 1. c. 261, XXVII. (Rieggei, Materialien zur alten u. neuen Statistik von Böhmen 1788, VI., str. 193—195 — český překlad v „Lumíru" 1853), srv. Z. f..cl. A. XXXIV., 200. — Alfred Waldau, „Böhmische Nationaltänze", píše II. str. 31.: „Auch die- Bergknappen von Příbram u. Kuttenberg sollen vor Zeiten einen eigenen originellen Tanz gehabt haben, der mit dem berühmten germanischen u. altnordischen „Schwerttanz" eine Ähnlichkeit besass — jetzt ist er völlig verschollen."
17) Srov. str. 28, dále 30, 32, 34, 36.
18) Rozbor názvu srv. Jagič, Archiv XXX., 626 sl.; dále o věci jedná výborná studie prof. M. Můrko, „Das Grab als Tisch" (Wörter und Sachen II.) v VI. кар. „Römisch-griechischer Einfluss auf die Frülijahrstotenfeste der Slaven; aksl. rusalija, serb. (d)ruzicalo, russ. radunica", pag. 142 sl. (odkazrrjeme na uvedenou tam literat.!) Balkánský tanec zbrojný — zpracoval A. N. Veselovskij, „Gen-varskija rusalii i gotskija igry v Vizantii" a sice poprvé v Žurnále Minist, národ. Prosvěščenija 1883, č. 241, p. 1—8, podruhé ve Sborníku otdělenija russkago jazyka i slovesnosti Imperat. Akademii Nauk, 46, St. Petr., str. 261 nsl. a sice u Rumunů dle zprávy Cantemira, „Operele principelui Demetriu Cantemiru," Т. I. Descriptio Moldaviae, pag. 129—30 (Bucuresci 1872), u Bulharů dle K. Šapkareva „Руссалип, древенъ и твьрд1; интересенъ българекин обычаи вапазенъ и доднесь въ южна Македония." (Plovdiv 1874). Poněvadž ani Šapkarev ani Cantemir nebyli mi přístupni, .cituji věc pouze ze studie Veselovského, ač naše nazírání na týž předmět se různí, nač předem upozorňuji. Vylíčení mečového tance u Bulharů v „Bájesloví Slovanském" prof. Máchala (Světová Knihovna 566—67, 1907), str. 163—65 (v díle Nákres slov. bájesloví, Praha 1891 nestala se o věci zmínka při svátcích rusalných, str. 196 nsl.) jest upraveno dle Veselovského v „Žurnále".
|
|
