metra et adeo compositos choros, nonnullos adeo artificiosos, ut qui saltant, vix terram tangere, sed quasi in aere volare videantur."

Rovněž u Bulharů v jižní Macedonii nalézáme věc v souvislosti se svátky rusalek. Tanečníci sestaví se v družinu bojovně vypravenou (počtem 20—60 jinochů, respektive 10—30 párů). Mimo tanečníky jsou v každé družině 2 páry hudebníků, 2 páry vůdců, po páru čaušů, kalauzů, konečně několik (2—4) sluhů. Všichni jsou oblečeni ve velikdenské šaty „съ бЪли-тЪ гать широки кошульки (арнаудски Фустани) отъ горЪ, а на гржди-тЪ се прЪкрьстени съ две цьрвени (алени) шамии, накитени съ всекави труфила, като пенязни (парични) нанизи и др." Vůdce první páry балтаджпя ozbrojen jest sekyrou, ostatní tanečníci tasené meče třímají. Po celou dobu obchůzek въ „погани дни" отъ Рождества до Богоявлетя — τό Δωδεκαήμερον — die Zwölften, účastníci nesmějí spolu mluviti, kříž dělati, modliti se atd.19) Phšedše do vsi prováaějí tance. Zatím co družina tančí, obcházejí sluhové po domech a prosí za dárky ve jménu nějakého svatého nebo ve prospěch kostela, při čemž čauši křižují mečem domácí (rovněž každého koho potkají) na tváři ;;за здрав!е"'. Hry začínají obyčejně u domu duchovního otce — ráno a končí před západem slunce. Setkají-li se v době her dvě družiny, slabší musí skloněna projiti pod skríženými meči silnější. Neustoupí-li dobrovolně která, vzplane opravdový, krvavý boj. Padlé pochovají bez obřadů na místě zápasu. Такъ образовались такъ называемые „Русальсюя гробища". Hlavní obřad rusaljí těchto záleží v mečovém tanci a zápasu. ВсЪ становятся кругомъ ,;тъкмо-нозЪ и, отъ како помине (пачальникъ) съ сЪкира-та си покрай нозЪ-тЪ на нар5дени-тЪ си войници съ голЪма бьрзнна о силно, вси-тЪ по гласъ-тъ неговъ извиквать еднажь силно и велегласно: „ехее!" та тръгвать, като засвирять прЪдходящи-тЪ свирци." Každý kromě hudebníkův drží v pravé ruce meč на-голо vytasený „исправенъ съ вьрхъ-тъ на горЪ и, спрости свирба-та, кога подигать рлка-та си заедно съ мечь-тъ на горЪ, кога пакъ на долу я поснимвать."

Fašančárský tanec mečový lze uzříti pouze ve městečku Strání (v jihovýchodní Moravě, blíže hranic Uher. Slovenska) na konci masopustu „na íašanky",20) odkud celé obchůzce lidové dostalo se označení „Fašančáré".

Název sám souvisí nesporně s německým, bavor.-rak. dialektickým výrazem „Fasching" středhň. vaschanc, „Fastnacht".21) Z německého pojmenování dalo by se snadno usuzovati na původ německý celé věci, kdyby nebylo jiných momentů, které mluví spíše pro vliv německý, jednak pro originální útvary slovácké respekt, slovenské.

Fašančáré Stránečtí mají mnoho společných prvků s ryze slováckými masopustními „babkovníky".22) Nelze věci tak důležité zde pominouti.

i. Na konci masopustu totiž před Škaredou středou chodívali na t. zv. Zálesí kolem Luhačovic t. zv. „babkovníci". Několik mladíků za maškary převlečených,23) obyčejně pacholků, jejichž počet nebýval určen, majíce