str. 38
IV. Rázu nepopiratelně osobitého a zajímavého jest slovenské „chodenie s ražňom".52) ,,Vo zvolenskej oberie pri tom každý detský (parobok) palicu sebou. Paličiari prijduc do domu stanú si na izbu v kolo, pokladu palice jeden druhému na plecia, že medzi chlapom a chlapom voľný priestor a priechod ostane. Začiatočník hne sa tanečným krokom a prevlieka sa popod palice, raz von raz dnu kola, äž stane zasa na svoje miesto; za ním ide hned druhý, tak tretí, čtvrtý až do pokoného, jeden druhého pritom za ruky držiac akoby nepřetrženu reťaz popod tie brány prevliekali. Poťom všelijak na kríž tieto palice kladúc a nimi zvŕtajúc tancujú sami popod ne; konečne vykrúťa sa s domácimi ženskými.... Temer všade i zarečnia" (?!). Při tom zpívají se následující písničky;
Fašangy, turice, veľká noc príde
kto nemá kożucha, zima mu bude
[:já nemám:] len sa tak trasiem;
dajte mi slaniny azda sa spasiem.
|
Všetci rýchlejším taktom točiac sa i poskakujúc:
A tam hore na komore
sedí kocúr na slanine,
iďte si ho zohnať
a mne rezeň rezať;
ak sa mate porezať
idem si sám odrezať,
ešte — ešte — ako kliešte
ere — ere — ako dvere
on — on — ako dom.
|
Poślednie try riadky opakujii, kým jim len nedajú; potom zakončia: „Podme chlapci von!" Z dárků při tom nasbíraných ustrojí se večeře, při které še vše projí a propije.
Připomenouti dlužno, že přestáváme tuto na pouhém otisknutí tohoto originálního útvaru tance mečového na Uherském Slovensku, ponechávajíce si volný projev stran řešení původu této drobnůstky (Zvolenská stolice, jak .povědomo; souvisí s německými ostrůvky!), rovněž v přesném konstatování oddílů tance atd. — přirozeně vše na základě autopsie, což snad v dohledné době podepsanému dopřáno bude.
*
Na Strání tvořili fašančáré zvláštního něco. Již určitý počet —■ vždy jich bývá jen pět — překvapuje. V čele kráčívá „gazda", starší ženatý soused, který dbá o pořádek. Hudbu obstarává „gajdoš" obyčejně z uher.-slov. Kopanie — nejvíce Lubinských anebo Leskoveckých. Přestrojení jsou jak následuje: Klobouky „širáky" mívají stuhami červenými i různobarevnými zapentlené a sice mnohdy takovým způsobem, že ani širáka nelze rozeznati, ba ani do tváře není hrubě možno nahlédnouti. Kabáty flanelové — sněhově bílé --— někdy též pouhá kordulka neb košile stačila — ale vždy barva bílá převládala — zdobila křížem přes pravé rameno, „pres pleco", as 10 cm široká červená, často též zelená stuha „kanica" („šerpa")53).
52) Srv. Sb. M. S., L, str. 182 (Vídeň 1870). .
53) Při pohřbu nosí na Strání ženy zelené kordulky a opasek zelený, který si chlapci na fašanek vypůjčívají.
|
