str. 39
Každý fašančár třímal v pravé ruce dlouhou dřevěnou šavli, červeně natřenou, na níž bylo plno mosazných, žlutých kroužků, „kotulek" ,,hrká vek".54) Tyto kroužky na nýtkách hřmotily, klepotaly s prazvláštním zabarvením řinkotu. Gazda, který nota bene ani kanice ani opentleného širáku nemívá, nýbrž obyčejný sváteční kroj stránečky,55) chodívá po předu s rožněm a pytlem.
Když fašančáré vytáhnou, zpívají obyčejně tuto píseň:
Horenka hora zelená hora,
[:gdo si mňa do tej horenky volá:].
Volá mňa volá galanka moja,
[:poť sem šohajko sama sam doma:]
A já nepůjdem já fa mám dosti
[:mosím do rána koňa napásti:].
Další variant ze Strání:57)
Koňa napásti aj lúčku skosit
[-:počkaj ma milá mosíš mna prosit:]
Koňa napásti aj rolu zorat
není mi možná šecko podělat
počkaj má milá budeš banovat.
|
Horenka hora, zelená hora,
gdo si mňa do tej horenky volá, ešče ráz (rás)
— druhý ráz
— tretí ráz atd.
|
54) Kotol'a srv. Bart. Dial. Slov. 158. Kotuly jsou mosazné kroužky sloužící к výzdobě postrojů (hlavně chomoutů) na koně; v jiném smyslu srv. Václavek, MV. I., 37. — Hrkávka srv. Bart. Dial. Slov. 107; srv. „hrkotať hrkávkama", Slavičinský „Vlk" 42 (Olomouc 1905), něm. správ, vystiženo Jagié, Archiv XV., 453; viz hrkávky na Valašsku, Václavek, MV., I., 72.
55) Černé nohavice, bílý kabátec flanelový, širák bez okras. Srv. popis kroje Stráneckého: Battoš, „Mor. Kopaničáři" (Lid a Národ, II. sv.) — Klvaňa, Č. L., Mor. Čítanka — atd.
56) Srv. B.-Jan. 217 (z Velké) (S. 293 (?); B. N. P. 136), „Ej hora hora . . ." ze zápisků Reissiga (Písničky Modloslužebníků)3 42.
57) Písničky Straňanské zpívala mi celá řada šuhajů — v prvé řadě fašan-. čáre: Jan Popelka (gazda) s přízbičkem Kolajík, Martin Zámečník (Tutík) [Gazda II.], Martin Mimochodek (Repčák), Jan Zámečník (Murtiškových), Simon Končetík {Janovských), Jožka Zámečník (Flaškových), Josef Janovský (Falata) atd.
|
|
