str. 46
obžaloba ze strany rodiny hospodáře, kde se tanec tancoval, z krádeže. Ihned zavedena prohlídka fašančárů, až nalezeno ukradené — obyčejně bývala to lžíce (ližička), nůž neb cos podobného, kteréžto věci fašančár jeden druhému vycházeje ze stavení ze žertu! za holinku nepozorovaně zastrčil. Postižený byl zaveden do vnitř, kdež na lavici bylo,mu za.trest vyplaceno šablí (,.vytínať') tolik a tolik, což vždy dlouhého smlouvání a prošení mezi gazdou či pžedňákem a hospodářem, za patřičné veselosti domácí chasy, vyžadovalo.66)
––Vyzpívajíce si na návsi své obvyklé ,,Hora hora dvě doliny . . ." táhli
dědinou dále, zpívajíce po cestě ,,gde co", různé známé písně néh improviso-vané verše, které se jim v hlavě samy rodily. Ovšem ovzduší fašankové, celá ta přesně vyhraněná roční doba — nedovolovala nikdy vyšinouti z obvyklé techniky útvarů písňových — fašankových!
Tímto zorným úhlem nutno hleděti na obsah, slovesnou formu písní, které hýly básněny masopustně!67) na polohotové snad již melodie fašanko-vého genru.68) Pokud byla melodie řeči stráneckého dialektu zúčastněna při komponování hudebním, nemohu nyní rozhodovati. Ostatně celá tato otázka souvisí přímo či nepřímo s teorií o vzniku národní písně vůbec, к jejíž řešení nedostává se nám ještě dosti positivních zkušeností, jinak věc vypadá z rámce naší studie.
Abychom vyčerpali, pokud nám to vůbec možno bylo, všechny písně fašančárské, otiskujeme ještě následující:
Trebar zhynem, šak sem marný,
nebude mňa plakat žádný.
Ani žádný, ani žádná,
má frajerka starodávná.
Má galánko starodávná,
pre tebja mňa nechce žádná.
Pre tebja ňa nemiluje,
na tebja ňi ukazuje. —
Čtyry koně páté oje, nebudeš ty děvča moje. Nebudeš mi rozkazovať, ani čižmy oškrabovať (ani koně ošerovať). —
|
66) O „vytínaní" z mladších fašančárů (18—25letých), kteří mě tanec předváděli — nevěděl nikdo. Upozornil mě na to Staříček Zámečník. — Zajímavá tato drobnůstka dá se srovnati pouze s nápadně podobným jihočeským „musíte na kolo! ste kradli!", které nárn.^zachoval Dr. Jan Zítek z vyhynulých koledních her jihočeských o masopustě v Č. L. II., 578 a n. (srv. též Zíbrt, Masopust 105). — Srv. staročeské „na kolo" (kolo mučidelné, popravné). Gebauer, Stč. Slov. II., 84. a „kolo" jako nástroj popravčí. Winter, Kulturní obrazy II.
67) Obsahově bývají písně často bezcenné (viz nahoře), mnohdy obyčejné slátaniny z rozmanitých písní svou tendencí k mravopočestnosti nepravě směřující, samá improvizace s rýmy velmi chatrnými atd. Proti jiným Stráneckým písním (na př. překrásným balladám, p. milostným a pod.), básnického požitku v pravdě estetického neposkytují — ba ani valně hudebního! Rozhodně však nelze se nám vysloviti v ten smysl, po hudební jejich stránce, jak J. Kadavý o slovenských písních v „Pripomenutí", str. V.—VIII. „Slovenské Spevy".
68) Bylo by důležito konstatovati, pokud při fašankových písních můžeme mluviti o vlivu instrumentální hudby lidové na melodie jejich (srv. toho doklad str. 29, 36. Da Capo z Rtidic, tram tram ... z Záhorovic. Proč na věc narážím, jest, trvám, jasno. Vzpomeňme jen, jak na př. prof. Hostinský na věc kladl váhu, jak právě tento vliv instrumentální hudby lidové na melodii písně prohlásil za specifický znak (sic!) české písně lidové. (Viz příslušné partie v jeho spisu „Česká světská píseň lidová", Praha 1906.)
|
|
